|
Neco o pozdravech
-
Původ pozdravů - Nazdar -
Ahoj a čau.
napsal
Napsal
Ladislav Nykl, 06. 04.
2007,Stopař
Již k prvním základům civilizace,
patří společenský pozdrav.
Pozdravem prokazujeme svému
protějšku úctu a také mu dáváme
najevo, že patříme, nebo chceme
patřit do okruhu jeho známých a
přátel. Na Divokém Západě se
před dámou smekal klobouk, nebo
se dotyčný dotkl několika prsty
okraje klobouku. Dnes se při
slovním pozdravu lehce ukloníme,
nebo na sebe halekáme přes
ulici. Slovní pozdrav nás řadí
do určité skupiny lidí, kteří
mají podobné zájmy, nebo záliby,
jenom pozdrav „ Dobrý den “, je
univerzální.
Pozdrav NAZDAR
Jeden z dřívějších ryze českých
pozdravů byl „Nazdar“. Začal se
užíval při sbírkách na
vybudování Národního divadla,
kdy chodili po Praze s
pokladničkami a nápisem „Na zdar
Národního divadla.“ Nebylo místa,
kam by se nezašlo s pokladničkou
nebo kde by pokladnička nestála.
Nesla nápis Na zdar důstojného
Národního divadla! a toto heslo
letělo z úst k ústům, z Prahy do
českých měst i vesnic, na
nejzapadlejší samoty.
Nápad Josefa Kajetána
Tyla,vybudovat Národní Divadlo,
se však přece začal uskutečòovat.
Lidé pořádali sbírky,zámožnější
dávali víc,chudí méně, ale snad
každý čech něčím přispěl -NA
ZDAR Národního divadla, Zlaté
kapličky…Takže od 14.dubna roku
1851 a z této doby, pochází
pozdrav ,,Nazdar" …
Pražský Sokol byl založen 16. 2.
1862. Dne 10. 4. 1862 byl přijat
návrh sokolského kroje. O 10 dní
později byl schválen Tyršův
návrh hesla „Tužme se!” vyšitého
na prapor jednoty. Tento prapor,
navržený Josefem Mánesem, známe
z českých poštovních známek.
Současně s praporem byl schválen
i sokolský pozdrav „Nazdar!„,
navržený E. Tennerem.
Tento pozdrav se pak proslavil
také v první světové válce,(
která začala v r.1914,) díky
pojmenování jednoho vojenského
oddílu českých dobrovolníků.
Hlavní součástí později vzniklé
československé legie ve Francii,
byla právě rota NAZDAR. (Původně
tehdy NA ZDAR). Naši krajané sem
odešli za prací. Sdružovali se
především v tělovýchovném spolku
Sokol a v sociálně demokratickém
spolku Rovnost.
Ze slova Nazdar se také odvozuje
zdravice, která se dodnes užívá
jako přípitek („Na zdraví!“)
Pozdrav AHOJ.
Trampský pozdrav je jen
jeden a to je AHOJ. Původní
starý námořnický pozdrav z
anglického Ahoe, byl později
počeštěn na Ahoj. Dostal se k
nám z Hamburku přes Labe až na
Vltavu, Sázavu a Berounku, kde
se všude podél řek zakládaly
trampské osady. Tenkrát se hodně
jezdilo na kanoích a pramičkách
od jedné osady k druhé, nebo do
hospůdky přes vodu. Proto mají
vodáci i trampové hodně
společného. Nejen pozdrav, ale i
vůni dálek spojenou s
romantikou. Náš tramping začal
po 1. světové válce, takže jeho
pozdrav se může datovat k roku
1918.
Na tahle má slova zareagoval
kamarád Norman ze Štětí a nabídl
nám svou teorii o jeho původu.
Cituji jeho slova: Nabízím jiné
vysvětlení: Pochází od jednoho
hamburského historika, který
uvádí:„ Na všech lodích už od
starověku platilo desatero
pravidel, jak čelit mořské bouři.
Tato pravidla určovala pořadí
kasaných plachet, v němž se
posádka bránila narůstání vichru
a vln. Když nepomohlo prvních
devět, stěžně už holé, kormidlo
zlomeno, veškerý um vyčerpán a
loď byla v rukou Božích, velelo
poslední přikázání – kleknout a
modlit se! K poctě Ježíšově – AD
HONOREM JESU.„Docela bych tomu
věřil nejen pro autoritu onoho
badatele, ale i proto, že
anglická transkripce tohoto
slova má podobu AHOY.
Nesmí se však zapomínat na to,
že existují i jiné verze: Podle
této verze jde o zkratku
latinského Ad HOnorem Jesu, tedy
Ke cti Ježíše, podle druhé je
původ v anglickém slově A hoy,
což je v překladu loďka ale
podle třetí je možné, že ono
takové to chlapské a na vodě
dobře slyšitelné ,Ahóóój!‘ je
vynálezem správných českých
vltavských vorařů.
Pozdrav CIAO - čAU.
Když se probírám webovými
stránkami plnými různých
naivních pozdravů a pak se ptám
mladých lidí na původ pozdravu
čau, vidím jen rozpaky a krčení
rameny. Všichni tento pozdrav
opakují a nikdo už neví proč!Je
to samozřejmě italský pozdrav a
přišel k nám zvláštní cestou. V
polovině 50 tých let se u nás v
záplavě sovětských válečných
filmů najednou objevil v kinech
západní film - italský. Jmenoval
se „Grande strada azzurra“ (
Velká modrá cesta) z r. 1957 a
hlavní roli rybáře v něm hrál
tehdy už slavný herec a zpěvák
Yves Montand. Tento film byl
prošpikován pozdravy čau a
protože dabing ještě tolik
nefungoval, bylo to dost výrazné
i s překladem a pak přes
titulky. Lidé u nás tento
pozdrav opakovali a začali se
tak zdravit i na ulicích. Z
počátku to mělo jistý smysl, byl
to protiklad k nařízenému
pozdravu „ čest práci “ a někdy
za to byly i menší postihy,
hlavně v kancelářích a na
pracovištích pro veřejnost.
Potom se zjistilo, že je to
vlastně neškodné a tak pozdrav
zdomácněl natolik, že ho od
kolébky opakovaly i další
generace. Dnes už to není móda
ani protest ale zvyk a hloupé
papouškování! Když mne, starého
trampa někdo z neznalosti
pozdraví čau, řeknu slušně „Ahoj
kamaráde a promiò, já neumím
italsky.“ Pro mě je totiž
pozdrav Ahoj po případě i Nazdar
daleko srozumitelnější a hlavně
je to česky! Jsem rád, že
pozdrav AHOJ převzali i naši
bratři Slováci a tím ukázali, že
stále patříme do jedné (a nejen)
trampské rodiny.
napsal Frank. zdroj:
STOPAŘ |
