Snídaně v trávě
Město má oči zavřený
za sklem pár sivých holubic
tančí mi na okenním rámu.
Vlastním jen tejden starý sny
a potom vůbec, vůbec nic
tak jim je jako tvrdej rohlík lámu.
Když se však někdy probudím
v království lesních skřítků
to potom svý sny rozdrobím
lehounce jako střídku.
Kdyby sem za mnou přílítly
ty holubice z města
to by pak v trávě snídaly
mý sny
z jinýho těsta.
František Brejcha – Čára, Plzeň
1. místo v poezii nad 23 let