A H Ó Ó Ó J    kamarádi…

Pozvánka na stopování Tuláka…na malej a veľkej Amerike/Berounsko/

Sníh po sluneční koupeli začíná měknout a každým slunečním paprskem to táhne, nás toulavce, do lůna přírody. Projít kolem okna a nepodívat se na vzdálené vrcholky zahalené do ledového příkrovu je nemožné. Stále hodnotíme kam a jak, ale malá vzpomínka a už kontrolujeme usárnu a začínáme, k velkému pobavení rodiny, balit. Uštěpačné poznámky typu,“ By mě zajímalo, jak na tom mokrém sněhu vydržíte…“ bereme s rezervou a nelogicky zamíříme z hor na Prahu. Již první kilometry nám dávají za pravdu, po zimě ani památky. V Praze přesedáme na panťák na Berounsko a necháme se vyhodit v Srbsku. Koleje kopírují klikaté koryto Berounky a nabízí nádherné jarní pohledy na vápencové skály, lomy a stráně plné kvetoucích keřů. Na malý okamžik se mihne silueta hradu Karlštejn a to víme, že jsme na místě. Začíná se šeřit a lehounce mrholí, nejlepší jít hned lehnout, v okolí Srbska se nabízí několik možností a tak ve skrytu tmy zamíříme do štol v opuštěných lomech. Divnou atmosféru podtrhují prohlubně po pražcích, ano je to hlavní chodba štol. Odbočíme a záhy je to úzká štola s malým vyvýšením, ideální ložnice. Zhasnuté čelovky podtrhují

tmu a ticho,první probudivší se tuláci kontrolují hodinky a světe div se, už je pokročilé ráno.Balíme a ven, na vzduch. Do očí udeří sílící jarní slunce a zahltí nás hluk, dokonale utlumený štolou, vyrážíme a putujeme krásným krajem. První zastávka je v lomu Velká Amerika, dále po žluté kolem Kanady směrem na Mexiko, tady se zastavme v tiché vzpomínce na útrapy politických vězňů, pracujících ve vlhku, chladu a v hlubinách nejhlubšího a nejkrutějšího lomu padesátých let. Kolik nevinných tady nechalo svůj život… Dále je cestička křivolaká a vine se kolem lesíků a remízků, je značená, ne jako za časů „ komančů“. Kdy se předával umoulosaný plánek mnohokrát obkreslený neumělou rukou do zakázaných míst, oblíbených trampy. Plánek, který se dával zase jenom trampům,mnohým

tak zůstaly krásy lomů utajeny. Však také o Malé a Velké Americe kolují zkazky a fámy,které těm co znají pravdu,vyluzují úsměv na tváři. Náhle se nám otvírá pohled na Malou Ameriku, ano tají se dech.Hluboko pod nohama v kanadách se zrcadlí hladina zelenomodrého jezírka, ze všech stran sevřeného v kolmých skalních stěnách, ty jakoby na ples se vyzdobily jásavě zelenými lístky stromů a prvními květy keřů. Po sestupu dolů se scenérie mění, už ne nadřazený hodnotící pohled z výšky, ale pokora malého človíčka v útrobách skalních stěn. Večer u pohasínajících žhavých uhlíků dává prostor vzpomínkám a tak se oprašuje Legenda o Hagenovi, je mnoho verzí od těch, že Hagen byl němec až po variantu, že to byl dělník a předák lomů. Všechny verze jsou strašidelné a mimoděk slyšíme jemný skřípot okovaných bot po skalách a chřestot sypoucích se kamínků… Spánek je trhavý s ve snech nás honí estébáci se psy, ráno je to skoro pravda, pracovníci lomu ohánějící se bonzováním policajtům… Ještě stále to patří společnostem lomů a díky množství úrazů se snaží vyhánět

všechny pryč, což dokazuje spousta cedulí s výhružkou vysoké pokuty. Úmyslně nepopisuji štoly a chodby mezi lomy, není dobré prozkoumávat taje skalních útrob při stavu výdřev a výztuh, to je bezpečnější s plnou speologickou výzbrojí, stejně ale nezachrání v případě sesuvu. V okolí je mnoho krásných a zajímavých přírodních úkazů, jako Koněpruské jeskyně s nejstarší dochovanou penězokazeckou dílnou, Tetínské skály, rezervace Koda… Stínem celé krajiny je obrovské golfové hřiště a proto budiž krtci pochváleni… Kdo se odhodlá bloudit krajem Malé a Velké Ameriky, ať nezapomene na Údolí Děsu a možná se potká i s trampy, ale ti teď jsou v této oblasti málo k vidění, převládli turisti se svým hlučným projevem a necitem ke všemu zelenému…                      Suchou vandrstezku a vše dobré přeje Tulák…cz

foto poslal Tulák cz.