AhojAhoj 2012- vander na trati 144

Vandr na Mrtvé trati 144 Loket - Krásný jez

Velmi povedený vandr u Karlových Varů, který se udál 30. 3 .- 1. 4. 2012. Na tuto trať se nás vydalo celkem 8. Zastoupení zde mělo Brno, Jihlava, Humpolec, Praha a Sokolov.
Kamarád Šéf (T.O. Vlci Brno) dorazil do Lokte jako první s kamarády se Sokolova. Za pomoci mobilu (v dnešní době takřka nepostradatelná věc) jsme se domluvili, kde budeme mít sraz. Náš sraz byl v Čertově mlýně pod Loktem. Zde jsme opravdu vydrželi velmi dlouho a při zpěvu laděných kytar a pronikavého banja, to ani jinak nešlo. Bohužel Loket není zrovna místo, kde by člověk hned mohl složit hlavu a tak jsme se na noc roztrousili po celém Lokti.
Ráno jsme vstávali v 8 hodin, kde jsme věci sbalili u zastávky v tom k nám přišel Jiřča (Trampské sdružení Ratov) Dali jsme na benzínce po kafi a šli na hrad Loket. Byli jsme prvními návštěvníky toho dne, takže jsme si celý hrad prošli v klidu. Jsou zde porcelánové expozice, několik hezkých sálů, staré dokumentace. Dobrým tahákem je zdejší věznice. Dá se říct i mučírna, ve které jsem se lehce přizabil J . Když jsme opouštěli hradby hradu, tak už na nás čekali kamarádi. Naposledy

Trať Krásný Jez – Loket je jednokolejnou, neelektrifikovanou, regionální tratí
Traťový úsek má následující základní technické parametry

· délka 15,198 km

· největší stoupání (klesání) 34,4 promile

· nejmenší oblouk R 173 m

· největší traťová rychlost 30 km/h

· počet mostů 11, z toho 4 kamenné klenuté viadukty o světlosti až 20 m

· počet přejezdů 9, z toho 1 přejezd s komunikací III. třídy (silnice)

· počet tunelů 4, celková délka tunelů 249 m

Most u Ležnice

jsme se poohlédli a vyrazili tam, kde se zastavil čas. Mohli jsme si říct, že teď opravdu můžeme říct, že nohama stíráme rosu na kolejích. Asi po 2km na trati přišel první tunel. Zde nás překvapila první věc, když jsme našli mezi pražci starej magneťák. Za ním hned byl most a další tunel. Dřív se to nechalo přejít. Byli zde prkna na mostě. Zde je tu nápis zákaz vstupu a prkna už taktéž vymizeli. A po pražcích se nám moc nechtělo, protože jsme nevěděli v jaký mohou být kondici a riskovat pád pro 200 metrů na kolejích se nám nikomu nechtělo. Sešli jsme dolů a popošli jsme po silnici asi kilometr a znovu jsme přešli na trať na bývalé zastávce Údolí. Zde jsem si vzpomněl na slova, které mi napsal Šéf do dopisu, kdy budeme na zastávce v tom se nám ukáže duch vlaku a v něm na nás s gipsnou v ruce zamává Wabi Ryvola. Mohu říct, že trať není vůbec nudá. Každou chvílí se zde mění úseky. Jednou je zarostlá, někde je vytrhaná, jinde ji pokrývá mech o po dál ji zakrývají malý smrky, pak jsou to zas buky. Asi na 6km trati jsme došli na zastávku Horní Slavkov zastávka. Zde ještě stojí zastávka, ale z části je střecha už propadlá, dál je stržený peron, zde jsou ještě trámky se zdobenýma hlavama. Za 2km dál je už vlaková stanice Horní

Slavkov, ale vypadá opravdu jak město duchů. Stojí zde ještě semafory a nádražní budova je opuštěná. Zde jsme si udělali delší přestávku v knajpě na náměstí, kde jsme dotankovali a dali si gáblík. Odsud jsme si zkrátili cestu kolem kostela a vynechali tak kilometr kolejí a s ním i jeden most a tunel. Dostali jsme se na přejezd, kde jsme pokračovali v našem vandru. První co jsme potkali, byla bývalá zastávka Ležnice o po dál byla továrna, zde trať odbočovala do továrny. Odsud vyjížděli vlečky. Dál nás potkal jeden krásný, ale chátrající most a za další kilometr přišel další most přes koleje. Zde započali na trati práce. Kde se všechno zarostlí začlo likvidovat. Jirka ze Sokolova nám říkal něco v tom smyslu, že zde zase chtějí začít tahat vlečky, tak je dost možný, že nebude dlouho trvat a tento úsek se brzy zase zprovozní. Bohužel za tímto mostem nás čekala nelítostná džungle. Veškerá práce, která na trati započala před několika dny. Což bylo veškeré větve, stromy a křoví co na trať spadlo a nebylo odklizeno. Po tomto utrpení nás čekal poslední most a dlouhý železniční klín, který vedl až do

Krásného Jezu. Na zastávce v Krásném Jezu jsme počkali na zbytek, znovu se posilnili. Přečkali sněhovou přeháňku a vlakem jsme se dopravili do Bečova nad Teplou, kde jsme usedli do hospody Stará pošta. I když to tady nevypadalo, že se zde ohřejeme, páč nám chtěla hostinská zavřít již ve 21 hodin, tak naše žízeň a muzika se kterou jsme došli nám otevírací dobu prodloužila do 0:30. Protože i místní se při muzice příjemně bavili a hostinská byla tak dobrá, že jsem připravil na kamnech fazole. Večer nám zde napadlo do 5 cm sněhu a vydali jsme se směrem k popravišti, kde byl přístřešek a místní tomu říkají Katovna. Ráno jsme se podívali na popraviště, kde nám Šéf povídal že tady někdo pohnul s historií a vytvořil zde jaký si vchod, který by tu správně být neměl. Dále jsme pokračovali na zámek v Bečově, kde jsme doufali v prohlídku relikviáře sv. Maura (V Čechách je to druhá nejcenější věc po korunovačních klenotech) Bohužel mě se tak nepovedlo se na ní dostat, protože kvůli spojům domu jsem se musel vydat dřív.