Č
L
Á
N
O
K

22 Boboviny,T.O.Šedý vlk Údolí stínú

Boboviny, akce na kterou Skaláci jezdí nejdéle z Moravských trampských akcí. Již 12 let sem jezdíme. Já jsem letos vyrazil s roční přestávkou. Vyrazili jsme z Humpolce po 18 hodině v pátek a na flek jsme se dostali až ve 20:30 jakož to poslední v pátek. Byla veliká

 

 

zima a většina šla spát kolem půlnoci. My jsme sedli do osadní boudy (konzervy) a hrálo se až do 5 do rána. Během toho jsme zažili pár

hezkých okamžiků, které nás opravdu pobavili. Já jsem vstával kolem 11, brácha kolem 12 a Australák až kolem 16 hodiny :-D Byla to náročná páteční symphonie. Osada vařila gulášovou polivku, k dispozici byli i párky a pívo. Od odpoledne se hrálo na kytary až do zapálení. Během dne se kamarádi ptali, kdy budeme dělat tlach a překvapilo mě, že jich není málo a o to víc, že na Moravě se o našich potlaších nesou reference nad mé

očekávání, což mě i osadu víc než těší. Soutěže proběhly v praku, vzduchovky a nožích se sekyrou. Já jsem letos vyšel na prázdno, ale brácha skončil třetí v nožích a Australák druhý v praku. Soutěže dopadli takto: sekere 3. Hasič 2. Modin 1. Chosé. Nože vyhrál PalPlac.Prak opět vyhrál Chosé a Vzduchovka na 3. místě PalPlac, 2. místo Liška a 1. místo Bacil. U ohně se střídali hudebníci. Především Monsuni a Skaláci. Atmosféra, byla opravdu příjemná.

Po 23 hodině přišel déšť a zvuky kytar a všeho pěkného utichlo.  Během víkendu na nás došlo jaro na Aljašce. Teploty zde klesli opravdu nízko, že jak v Anchorage, tak i v Dawson City bylo teď tepleji, jak u nás. To bylo vidět i při nedělním odjezdu. Z tlachoviště jsme odjížděli jako jedni z posledních v 10 hodin. Zbyli tu jen osadníci. Zima mnohé kamarády vyštípala z ležení.

Víkend byl opravdu moc krásný, jako to bývá na Bobovinách po 12 let. Dle odhadů se nás tu sešlo na 70-80 kamarádů.            Ahoj Jack T.O.Skaláci

Ke kamarádům a kamarádkám T.O.Šedý vlk jsme se Oranem moc těšili. Po telefonu s Korakem jsem zvěděla, že se mohu těšit i na další milé kamarády ze Slovenska a Moravy. Tentokrát nás "Modrásek" Punto nezklamal a na Moravu nás dovezl už v pátek, aby ne!, však je po omlazovací "jarní kůře" a pořádně nám "vyčistil" peněženku.
A tak jsme se přivítali s osadníky a s kamarády Editkou a Jankem, s Vlastičkou a Jožinem. Při dobrém masíčku, kafíčku a sladkých i slaných dobrotách, které připravila Jana jsme si povídali o tom, jak žijeme. Janko s takovým zaujetím vypravoval o své práci, že jsem v duchu smekala kloubouk co šikovný řemeslník dokáže když si svou práci zamiluje. Editka je milující babička - spolu jsme si sedly do noty, jak si užíváme svá vnoučátka. Velká debata se rozjela když si kamarádky vypravovaly o svých čtyřnohých miláčcích - to byly až neuvěřitelné zážitky. No bylo nás méně, a tak jsme měli k sobě blíž a všichni jsme se poslouchali - bylo to milé potlachání.....Nastal čas začít hrát, jak usoudila Vlastička a ujala se taktovky. Tak spustil ty své Oran, střídala jej Editka, přidala se Anička. Svou kytaru naladil Vlastík a potěšil nás svou hrou i zpěvem. Přijeli kamarádi T.O.Skaláci z Humpolce - jo to byla hraná a zpívaná - "Kamarádi umí!!!" se ozývalo tak přidávali až do 4. hodiny ranní.

My si s Oranem pospali, nasnídali se se v maringotce, kde nám Vlastička podala podrobný popis trasy, jak se dostaneme ke srubu ve skále. Říkala:"Dejte se za loučkou U jezevce doleva"-my tak učinili, šli a šli a nenašli. Bodejť by ne, když jsme měli jít doprava. Janko na podruhé srub našel, vyfotil nám jej...pěkné to tam je. Krátce po poledni přijel Korak s Lienočkou, a tak jsme se slovně škádlili, jak jen kamarádi umí a nasmáli se při vzpomínkách na společné zážitky. Buřťák se rozhořel a my si sedli kolem něj. Zprvu zpívali Korak s Lienočkou, pak se k nim přidali Pim s Ivkou, Monsuňáci, pak Starosta s Majkou a další...kruciš to byla nádhera. Dokonce se sešli dvě mandolíny - obě si zahrály sola. Kamarádi stále přibývali a šerif Olaf usoudil, že už jsou skoro všichni a tak zavelel ke hrám. Házelo se sekyrkami, noži a střílelo prakem a vzduchovkou. Pěkně jsme si pohráli i my se Oranem bodovali, ale na placky nedosáhli. Na celtě jich leželo mnoho krásně ručně malovaných a dokonce i dvě vytečkované hnědě, jakýmsi technickým fíglem stvořené. Sobotní hraná pokračovala, kouř nás olizoval a štípal do očí , všem štiplavo nadělil jak se vítr točil, ale kamarádi statečně hráli dál.
Sešeřilo se, a tak byl čas zapálit Jarní a zároveň vzpomínkový oheń za kamaráda zesnulého před 22 lety...těmito slovy uvedl svou řeč šerif. Oheň se rozhořel, muzikanti zahráli Vlajku a po minutě ticha i takovou smutnou Láska padá. Kruh šerif nezavíral, ať se prý můžeme k ohni přiblížit, aby nás prohřál. Bylo tepleji než o páteční noci, bylo zataženo a předpověď byla jistá, že prý okolo půlnoci začne pršet. Šerif ocenil vítěze soutěží...dokonce i šerif Plech dostal placku - on pozdě přišel a ještě s batohen na zádech stihnul zabodovat - je to borec! Oheň krásně hřál, muzikanti se činili, bylo pěkně u ohně. Kamarád Brouček se přihlásil s veršovaným vyprávěním o trampech- rozveselil nás. Kamarádi se střídali tu Monsuňáci, tu Skaláci a pak pospolu a na basovku jim tvrdil muziku Starosta a jeho žena Majka nádherně zpívala. My ostatní si pozpěvovali samozřeimě také. Kolem 23.hodiny začalo krápat a asi po půl hodině se rozpršelo - takový zahradnický déšť. Tak jsme se vydali ulehnout.

Pršelo docela dlouho a začal silně vítr pofukovat, přinášel sebou velice chladný vzduch, ten zalézal pod nehty. Jak trefně poznamenal Janko " Kde máte psi a spřežení?!", přímo vlezlá zima jen ten sníh scházel. Potkala jsem ráno Mošnu, nezmrznul, jen promoknul...prý nezakurtoval pořádně své přístřeší a to se mu vymstilo. Co se mu povedlo - má novou vlajku T.S. a je na ni vše, co symbolizuje pobyt v přírodě.
Co se povedlo úplně nejvíc - osadníkům 22. Boboviny. Bylo u nich velice dobře, jak u dobrých kamarádů vždycky. Děkuji i všem milým, které jsem zase mohla vidět, slyšet, popovídat si s nimi a poslechnout si v jejich podání písničky. No přece vo tom to je - POBÝT S TĚMI, S KTERÝMI JE NÁM DOBŘE A S KTERÝMI JSME RÁDI.
Přeji osadě, ať se jim daří a také podaří vyzrát na rezaté vetřelce, kteří na totemu vklovi hučí v hlavě. Jo a nezapomeňte pečovat o strom co roste poblíž buřťáku, ať je co sklízet....letos na větvi krásná uzená cigárka vyrostla.
Těším se na další setkání s nimi a dalšími kamarády zase někdy a někde.
                                                                                                Hadačka,T.O.Měsíční údolí Ústí nad Orlicí
foto Janko a Edith a Jack a  Hadačka
 článok poslali Jack a Hadačka

 (Texty sú zverejňované tak, ako boli zaslané autormi a neprešli jazykovou úpravou.)

© 2016 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024