6 výročný oheň O.T.S.Údolí žab
Pavlovice u Vlašimi
23.-25.augusta 2013

 

 

    Jsem opět nemocná...kruciš toto léto je pro mne celé, takové nemocné...nejdříve se zaseklo klíště, pak se mi zasekla záda a nakonec se mi zasekli angiózní baciláci do krku. Po čtrnáctidenním maratonu a marné snaze umravnostnit vnuky, malé Wagošíky, se mi JE podařilo "nedotčené" předat rodičům, a tak JEDU!!! , vždyť držím pohromadě!!! JUPÍÍÍ!!!!
Jedu do Údolí žab, které je mou srdeční záležitostí a stále víc mi přirůstá k srdci. Tak se domlouvám se šerifem Petrem, že se sejdeme v sobotu ve Vlašimi a že přijede Alenka a další, a že nás bude z osady víc než jeden, jak to bývávalo zvykem.
Jsme na místě, přístupová cesta je bez bahnité kaše, travička pokosená, smrčky opět povyrostly a zdáli vidím pod kurníkem a u užitkového ohně tolik známých tváří, vítám se s nimi, jsem šťastná, že tu jsem. Všude se hemží děti...pozoruji ty "žabí pulce" jak povyrostli a je mi líto, že tu nemohu mít ty své vnuky. Hledám Míšu, ale ta je jako obvykle AKČNÍ, poletuje a když ji konečně spatřím, tak se na chvíli zastaví, obejmeme se, řekneme si pár slov...je nám vše jasné--Míša je tu pro nás všechny. Během dne se přesto u mne zastavila, aby mi ukázala svou novou píš´talku, kterou jsem ji věnovala a se zářícím úsměvem mi děkovala. Oceňuji na ni jak to umí s dětmi, zahvízdá a všichni letí ze všech koutů k ní a visí na ni

očima. Cením si na ni, že má krásné srdce, jak já říkám - srdce na dlani.Své srdce na dlani jsem prý i já "věnovala "kamarádovi Profovi vloni na Californii, když jsem mu radila, jak si počínat s bolavým tělem...on mi to připoměl, co o sobě vím, že takto přistupuji k lidem. Vždyť usmívat se a být veselá je tak

 snadné...jak říká s láskou můj šerif: "Ty mne štveš s tím věčným optimismem a jak jsi nenapravitelně romantická!!!" Co vysílám, to se mi vrací!!!Každým dalším setkáváním jsem bohatší a bohatší!!!Vypukly dětské soutěže a že jich bylo - děti se všestraně vyřádily na "Žabí" dráze, proudem vody schazovaly
míček, střílely lukem, střílely na terčíky, krmily žábu a také měly svůj batikovací kroužek. Pokračovaly soutěže dospělých, velice klasické - Střelba lukem i prakem a nápadité Sumo, Krmení žab, Atom žába i rozverné...jak to nazvat...mí vnuci by věděli Pindíci a pipinky. Ve střelbě lukem všem doslova vytřela zrak nejkrásnější kamarádka jakou znám Darinka,když se strefila třikrát do terče. I já jsem nejprve zatočila lukem jako mažoretka a pak dala terč-překvapila jsem nejen přítomné, ale i sebe. Obdivovala jsem Myšku s jakou vervou se pouštěla do soutěží

 a Sumo ji opravdu sedělo. Z její tváře jsem vyčetla neskonalou radost, kterou mi ráno v neděli stvrdila slovy: "Bylo to tu nádherné!" Takže nakonec bylo údolí plné hrajících si a šťastných lidiček. Osadníci měli připravené i nádherné placky...tolik se jich tak často nevidí a spoustu dárků pro děti. Mezi tím vším hemžením jsme kuchtili a také si mohli dát výborný "Kotlíkový" guláš, popít pivečka chlazeného v potůčku, nebo jen odpočívat a povídat si. Bylo i přívětivé počasí a tolik přívětivých lidiček k povídání. Já, jako tradičně, poletovala, fotila a tlachala se známými kamarády a s novými se seznamila. Některé jsem podarovala svými srdíčky - "označila si je", z čehož měli velkou radost a já byla obdarována též jejich odznaky. Zase jsem byla "oplechovaná" /t.j výraz šerifa Petra/ !!!
Ve 20 hodin byl zapálen oheň, vlajka vystoupala na vrchol stožáru a na minutku jsme ztichli při vzpomínce za zesnulé kamarády-nejen u mne AHOJ, ZUBE! Vítězové soutěží byli po zásluze odměněni a nakonec osadníci odarovali všechny děti. Ohniště bylo obrovské a ohnivák Skrblík měl co dělat, aby jej nakrmil. Nebojácné děti měly noční bojovku a pak jsme si za hudby posílali teplý kámen dokola - byl vroucí, jako naše srdce. Tančilo se a hrálo se na střídačku a já jsem byla ráda, že hrálo i Měsíční údolí. Hlas Petra se nesl potlachovištěm až do ranních hodin...získal si zasloužený obdiv. Šla jsem spát až kolem jedné v neděli.
Ráno jsem společně posnídala se Saifem a Profem, kteří mne zavezli do Vlašimi k vlaku. Odnesla jsem slibovaný moučník k Petrovu stanu a poslala mu SMS, že už odjíždím. Jeli jsme brzy, a tak jsem se rozloučila jen s některými kamarády a kamarádkami. Doufám, že se zase se spoustou z nich brzy uvidím.
Velké poděkováním osadě Údolí žab za perfektní oheň - JSTE BORCI!!! a přeji :
"Ať jste zdraví,v pohodě a těším se na příští oheň. AHOJ!, nebo symbolicky KVAK, KVAK, KVAK!"
                                                                                          Hadačka, T.O. Měsíční údolí Ústí nad Orlicí

 

 

Vypukly dětské soutěže a že jich bylo - děti se všestraně vyřádily...bylo připraveno monho her..pro děti a dospě

Střelba  prakem

 Sumo

 Krmení žab


foto Hadačka(T.O.Měsíční údolí)Bery a  Míša Ružičková, Jack/TO.Skaláci)
článok poslala Hadačka



© 2013 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024