Letos již po devětatřicáté se první lednovou sobotu konalo pod Ketkovákem tradiční pietní setkání trampů, jezdících na Oslavku. Přes tři stovky trampů a přidruženého lidu si u symbolického táboráku zavzpomínali nejen na Pegina a Lucana, ale i na další kamarády, kteří tato místa tak milovali a teď již na nás koukají z trampského nebe. Letos snad poprvé, co tam jezdím, nebylo ani stopy po sněhu či ledu. Jistě proto, že jsem sebou měla pro všechny případy dešťové pončo i želízka na boty. O to větší ale byl počet zúčastněných. Jako každoročně začali u symbolického ohýnku zbýšovští Roveři, posíleni o mladší generaci, zahráli Vlajku a kamarád Pipin přečetl vzpomínkovou řeč.Starší generace muzikantu se odebrala pokračovat ve hraní do Ketkovicke hospody. U ohýnku nás rychle ubývalo, ale jeste dlouho se krasne zpívalo. Po poledni se ale i ti poslední vytrvalci odebrali dál na Delnak do Zastávky, či jiných přilehlých hospůdek. V Ketkovicích, kde vládli zbýšovští Roveři, bylo jako vždy narváno. Proto jsem po hodné chvíli i já pokračovala do Zastávky u Brna, kde se schází T.O. Roza a jejich kamarádi, kteří nádherně hráli i zpívali, ale nedaly jsme se s Hankou zlákat, abychom zůstaly. Čekala nás další akce tohoto přenáročného dne. Tou bylo žebětínské Trampování , pořádané kapelou T.O. Kati.I tam bylo připraveno spousta nádherné muziky, ale o tom až příště.                                                                                                        Lilli Pavlak