POTLACH DRSNEJ DĚDKŮ dne 27.10.2012 na fleku BŘEZINKA, Vzpomínkový oheň za kamaráda ZUBA. Ahoj, milý Zube! Jsem doma, ve svém pokoji a slzy se mi derou do očí, když se dívám na Tvé foto, povím Ti jaké bylo vzpomínání na Tebe..... Přijela jsem s Kubrtem na flek. Víš, to on Ti přinesl krásnou žulu a vyzdobil ji lesním znakem moudrosti, je na ni Tvé jméno a Tvá fotografie. Svítily tam svíčky a já Ti přidala další, i krásné růže jsem Ti přinesla. Všude kol byl žlutý koberec z padaného listí. Stromy zářiily všemi barvami ...krásně smutný podzim, jak jsme si navzájem pověděli. U ohně seděli kamarádi z osady, někteří tu byli už od středy a také další, kteří přijeli uctít Tvou památku. Šerif Medvěd mne přivítal a rozveselil s nápadem sepsat smlouvu s podmínkami za jakých mohu u něj přespat...humor, jaký mají Tví osadníci mne vždy potěší. Dali jsme se do práce - stožár dostal nový špagát, aby vlajka mohla být vztyčena. Na kraji lesa, u vstupu na flek, jsme připevnili na stožár vlajku naší republiky a k jeho úpatí s celt stan postavili. Začalo poprchávat, a tak jsme nad sebou, u užitkového ohně, plachtu rozprostřeli a dobře jsme udělali. Ochlazovalo se, déšť se změnil ve sníh a my byli schováni před nepřízni počasí. Přijížděli další kamarádi, pohostila jsem je dobrotami. Určitě by Ti chutnali, byly také tak dobré, jaké jsem pekla i Tobě, připili jsme si s Tebou a kamarád Prcek zpíval jednu nádhernější píseň za druhou, krásně povídal jak k některým písním přišel...obdaroval nás všechny o spoustu krás v nich ukrytých.Zpívalo se přes půlnoc a Ty jsi seděl s námi, alespoň my s Rosničkou jsme to tak cítily. Odjela jsem s Rosničkou k Medvědovi do jeho domečku. Spát se nešlo hned. Medvěd mi zatopil v místnosti, kde jsem spala já a pak s Rosničkou se jali probírat knihy byly všude, to bylo   pochvalných slov, to s neskrývaným nadšením Rosnička hodnotila jeho knihovnu.Vybrali spolu knihu pro Lišáčka, osadníci mu ji podepsali a napsali věnování, vtipné, jak jinak. Lišáčkovi byla též určena "Faktura za spálené dřevo" , které spálil vloni jako Ohnivák na prvním ohni na fleku Březinka. To je ten milý humor, který jsem i na Tobě měla ráda.        V sobotu dopoledne se všichni zapojili do stavby ohně, Ředitelka upletla věnec ze smrkových větviček a bylo hotovo. Začalo opět pršet, padaly kroupy a nakonec se spustila pořádná vánice. Švadlenka s Mufem Ti přinesli podzimní kytičku a zapálili svíčku u stožáru pod vlajkou a já jsem tam přidala 2 srdíčka, jedno z červených listů třešně a můj odznak. Určitě jsi si všimnul mých rudých nehtů, které se Ti líbili a dalších srdíček na nich, jsou čtyři kde si tiskneme ruce - za pravdu, za sílu, za krásu, za lásku. Mé odznaky jsem dala všem, co přišli.        Soutěže byly i přes nepřízeň počasí na louce. Stříleli jsme z praku, házeli podkovou a kládou na dálku. Měla jsem štěstí a podařilo se mi podkovu navléknout jednou na tyč a to znamenalo vítězství. Vzpomínám na nás dva, jak jsme poprve spolu, ve dvojici v Údolí žab řezali ruční pilou šlo nám to. Ráda se při soutěžích bavím a už vůbec se  nestydím, jako tenkrát. Stmívalo se a sníh přikryl tu podzimní krásu. Víš, najednou mi proskočilo hlavou, že to bylo jako s námi....Tu, barevnou krásu co nám přinesl podzim náhle spálil mráz, zasypal ji sníh a ten studí jako samota. Nejsem sama doslova, mám díky Tobě tolik kamarádů a kamarádek-neboj, nezapoměla jsem na slib, který jsem Ti dala před rokem, že se budu smát s nimi a budu statečná-činila jsem tak. Přijeli a přišli další kamarádi a kamarádky, stáli jsme kolem užitkového ohně , kde hrál kamarád Žabák a přidal se opět Prcek, už jsme byli ve dvou kruzích. Měla jsem radost, že je opět vidím, a že jim mohu předat fotografie z jejich ohňů. Dělala jsem si zbytečnou starost, jak tu vánici přežijeme u ohně Kubrt oznámil,že už nesněží, jak to předpověděl, tak se stalo a dobře se stalo. Chlad se přesunul do mínusových hodnot, auta byla pokryta ledovicí a sněhem, dokonce zamrzla pípa, ale nechumelilo tolik. Oheň zapalovavla má kmotra Rosnička. Byla jsem tomu ráda i kvůli Tobě. To ona nám oběma dodala odvahu spolu jezdit. Šerif Medvěd ji zavolal v 19. hodin, Prcek s Žabákem zahráli Vlajku a Kubrt nás všechny obešel,abychom si připili na Tvou počest. Dostali jsme krásné upomínky na oheň osadní vlajku, camrátko s podobiznami všech osadníků a náramek přátelství. Hrálo se opět do ranních hodin, střídavě zněly mužské a ženské hlasy. Ty ženské hlasy byly od Darinky z Trapérů, to ona má tak krásně zvonivý a něžný projev. Kamarádi kol mě, co ji slyšeli poprve nešetřili pochvalou. Děkuji osadníkům za Vzponínkový oheň na Tebe i za Tebe, Zube. Přeji jim zdraví a sílu k dalším a už jen veselým setkáním u jejich výročních ohňů.                                                                            Zapsala HADAČKA, T. O. MĚSÍČNÍ ÚDOLÍ Ústí nad Orlicí .Kamarádi, co vy na to...napsala jsem to, z pokoje se stalo slzavé údolí, tak jsem to vnímala já. Polepším se!!! ZUBE DÍK, ŽE VÍM! Jak ve dvou voní lesy, jak šumí řeky, jak hebké jsou louky, jak se ve vánku houpat, jak slunce vítat a vzhlížet ke hvězdám. Vím, kde nové kamarády u ohňů najít, s nimi se radovat a dál zpívat S TEBOU Toulám se stále s Tebou, Tvůj obraz je můj stín. Noc nemá víc hvězd, než den v myšlenkách, co mi Tebe připomíná. co mi připoníná naši pouť.                                                                                text Hadačka foto Kubrt Samorost  foto a článok poslala Hadačka

© 2012 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024