Společný oheň pod Ketkovákem dvou osad ze Zbýšova,
 35.výroční oheň T.O.60.MÍLE
 45.výroční oheň T.O.ROVEŘI

dne 14.9.2013

 

 

"Motto"
KAŽDÁ PROŽITÁ VZPOMÍNKA JE KROKEM PROTI NEÚPROSNÉMU PROUDU ČASU.

Aneb, jak jsem pohladila očima a zaznamenala objektivem část nádherného údolí pod zříceninou hradu Levnova tzv. Ketkovák.

Mé přání, vidět údolí Oslavy mi splnil kamarád Šerchán, který mi přeposlal zvadlo na výroční ohně a nabídl že budu moct spát s ostatními u něj na chalupě v Senoradech.
V pátek jsme se vypravili na hranou už za tmy, poseděli jsme, vyposlechli a zazpívali si spolu s ostatními písničky u "užitkáče" a vraceli se okolo půlnoci zpět na chalupu. To už pršelo a propršelo též celou noc na sobotu - to jsem teprve ještě víc ocenila příjemné teplíčko a sucho v chalupě. V sobotu, po obědě, kdy déšť ustal a vítr vše osušil, jsme vyrazili na Malou skálu /402 m.n.m./. Šli jsme přes stepní luka močítka, jinak pastviny Na Vejhoně, kde suchou trávu oživovala růžová kvítka - Hvozdíku kartouzek. Divila jsem se názvu močítka, prý je tu spodní voda hodně blízko povrchu. V lesnatém porostu buků jsem ještě objevila Brambořík evropský. Z vyhlídky se přede mnou
otevřelo údolí řeky Oslavy, které jsem sice vyfotila, ale vidět vše na vlastní oči je mnohem silnější zážitek, než fotografické záběry. Ještě jsme pokračovali dál na Velkou skálu, ale z té již výhled do údolí zakrývají stromy. Sestoupili jsme dolů přes Šťastín, protli cestu směrem ke Hradisku, okolo studánky k Židoňovi

, šli proti proudu Oslavy a pak u Staré hájenky ji přebrodili. Voda byla ledová,na kamenech se to smekalo, ale přešli jsme bez úhony. Kamarád Šerchán se i vykoupal. Dál naše cesta vedla kolem Vydrova mlýna, který pomalu chátrá, k odbočce a tou jsme chvíli šli a pak z ní odbočili a drápali se pořádným "hankem" na vrchol Ketkováku /378 m. n.m./ .Stálo to za tu námahu
-to byla teprve krása, slunce osvítilo údolí řeka Oslavy ....byli jsme nad ní 120 metrů a přesto jsme slyšeli kamarády, jak dole pod námi zpívají. Znova jsme pohledem zaznamenali oba mlýny i ten druhý Senoradský na soutoku Oslavy a Chvojnice. Oba jsme zavrhli přímý sestup dolů, a tak jsme zvolili pohodlnější

 šerif Zuzana/T.O.60 míle/a.šerif Dolfa/T.O.Roveři/

cestu po které jsme došli až k Soutěsce, naproti campu. Kamarád Šerchán se opět přebrodil a já zvolila cestu zpět ke kiosku a pak kol Senoradského mlýna až na camp pod Ketkovák, abych se přidala ke kamarádům, kterým toto místo přirostlo k srdci. Pro Rovery je srdeční záležitostí Trhanská louka, nazývaná dle letního ležení podsadových stanů,áček, jehlanů a dalších přístřešků. Je totiž místem jejich prvních ohňů, než to zakázali ochranáři. Došla jsem těsně před zapálením ohně, jentaktak stihla předat svou vlajku kamarádovi, aby ji pověsil na stožár a podarovala šerify-Zuzanu/60.míle/ a Dolfu /Roveři/i ostatní osadníky odznaky - camrátky z našeho 50.výročního ohně. Roveři by fakticky taktéž slavili 50 /po5 letech, kdy hráli, založili teprve osadu/. Po vlajce se minutou ticha vzpomělo na zesnulé kamarády a začal koncert trampské hudby. Roveři, staří páni," UMÍ! Kdo umí, ten přidá!", tak přidali ještě po ohlášených hudebnících. Všichni učínkujíci obdrželi placky. Hrálo se pak společně, což se mi moc líbilo. Měsíc osvětloval údolí, řeka podbarvovala zpěv kamarádů, zpívala s nimi.

Místní mlynáři byli a jsou pro trampy opravdu přínosem. Majitel mlýna pan Vydra, který měl velké zásluhy, že se sem jezdilo rekreovat. Uměl nádherně malovat a měl trampy rád. Mne by měl určitě rád hnedle nadvakrát-mám Mlynářskou školu. Současný majitel Senoradského mlýna o tomto víkendu ubytoval kamarády. Prostě MLYNÁŘI STÁLE UMÍ!!!
Našla jsem v literatuře krásnou píseň oslavující toto údolí od Rudy Věchety a Jaroslava Klepáče, který mu zřejmě pomáhal se zhudebněním. Zpívala se již od roku 1941.

TO NAŠE MALÉ ÚDOLÍ
   To naše slunné údolí, když večer mlhy zahalí,
kol ohně v kruhu zasednem a naše písně letí do dáli.
Do noci hvězdy nad námi, tisíci světly zazáří,
plameny ohně mihavé zahoří rudě na tváři.
Ref.
    V osadě nám řeka do noci jen zpívá, píseň svou o zapomění.
Les tiše spí, v korunách se ticho skrývá, nic neruší naše snění.
Vzpomínky nám hlavou jdou a letí, než přijde rozednění.
V osadě nám řeka do noci jen zpívá, dřív než přijde probuzení.
     I když nás osud rozdělí každého v jiný kout,
na naše milé údolí nemůžem nikdy již zapomenout.
Po letech na dny ztracené vždy rádi zase vzpomenem,
v mysli zas oheň do noci zazáří rudým plamenem.

hudobníci(část) z osady Roveři ze Zbýšova

 

Pevně doufám, že se do údolí Oslavy a Chvojnice vrátím ještě víckrát, vždyť jsem neviděla ještě mnoho krásných míst o kterých mi tak zaníceně a s láskou vypravovali kamarádi.
   Moc děkuji kamarádovi Šerchánovi, který mi dělal průvodce a dodával odvahu slovy:"To dáš! Stejně jinudy nemůžeš jít!"                 Tak jsem to DALA A JSEM TOMU RÁDA!
   Přeji Roverům, pevné zdraví a ať jim to stále tak krásně hraje a zpívá. Ať si je poslechneme ještě na spoustě ohňů.
   Přeji 60.míli, ať je pod Ketkovákem vždy veselo.
                                                                                   Zapsala: Hadačka, T.O.Měsíční údolí-Ústí nad Orlicí

foto a článok poslala Hadačka



© 2013 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024