Ahoj -Posázavský špaček 16 ročník

Je 14:35 a já vystupuji z vlaku v Kamenném Přívozu. Leje a leje. Jdu do hospody a tam nalézám stovky kamarádů, kteří se přišli skovat a usušit. Dávám si čaj a vyrážím do divočiny. Na cestě leží střeva. Zajíc to halt nestihl. A už se nořím do lesa. V altánku u rybníčku jsem nalezl dočasné útočiště, abych mohl v suchu pozřít kus žvance a doplnit si poznámky. Balím se a jdu do Kanady, však je to kousek. Brodím se bahnem a jsem rád, že stoupám do kopce, nahoře bude sušeji. Jenže leje jako z konve a voda je všude. Ta ludra snad teče i do kopce.

Procházím kanadskou portou a zdravím kamarády. Všichni jsou zmoklí, ale veselí. Pár kapek je přeci nezabije a voda je nakonec základ života. Podle toho jsme tedy živí až moc. Vlajkosláva je dobrá a hranice nachystaná a zakrytá. Odešel kamarád Bendžák a tak jsem po něm zdědil parádní bivak. Nazval jsem ho „Lože vyvrhelovo“. Paráda. Sucho a vystláno listím. Prostě luxus a komfort o jakém se mi ani nesnilo. Až jsem si říkal, že to ani není možné. Vzhledem k počasí se zapálení neobešlo bez problémů, ale nakonec oheň

zaplápolal a byla to paráda. Hrálo se a zpívalo a tlachalo a bylo nám dobře, i když lilo a lilo. Kolem jedné jsem šel spát a ještě dlouho jsem slyšel kamarády, co se jim nechtělo, jak pějí za zvuku kytar, a někteří ani spát nešli.
V noci přestalo pršet a ráno vylezlo slunce. Ještě jsem zašel na Modrého orla a hurá domů. Cesta do Prahy proběhla v kamarádském duchu a hrálo se a zpívalo až skoro na hlavák. Pak jsem jel sám, protože Scooter si šel dát jednu do plic a ztratil se v davu.
Musím poděkovat všem pořádajícím a pomáhajícím v čele s Rosničkou a Lišákem.

V takových podmínkách, kdy furt pršelo a níže byly záplavy, to nebylo opravdu jednoduché.

Díky moc. Ahoj zase někdy, někde. Kubrt Samorost