Kamarád Malý Tom, byl z Hustopečí u Brna.

 Dokázal všelico, hrát na kytaru i lhát tak, že mu to všichni věřili. Také napsal pár podivných básniček, které neměly hlavu ani patu.  Proč to asi napsal? Snad to bylo tím, že v duši „mladého“básníka zanechaly

hluboký a otřesný dojem dvě události. První byla vynětí slepého střeva nevlastnímu plyšovému medvídku a ta druhá byla shlédnutí fotografií opuštěných sovětských kasáren u Chebu. Po těchto krutých výjevech bylo jeho nitro tak rozerváno, že v návalu nadutého rozkolu, začal on Moravák své výplody posílat i do různých soutěží v Pražské kotlině. Jedině do trampské soutěže „Trapsavec“ se neodvážil, protože se bál , že nebude zarostlými Brdskými bardy pochopen. Taky hynul v obavách, aby je svým prudce tryskajícím intelektem nezahltil, nebo nezranil.Tato báseň, kterou nyní přikládám, byla ohodnocena (skoro)vítězným 2. místem v soutěži Psychiatrických léčeben naší  republiky v loňském roce.( A tak se táži, snad se nejednalo o protekci jedné nejmenované léčebny – v žargonu Šaškecu -  kde byl Malý Tom častým hostem?)    1.místo v této soutěži pak vyhrálo hlasité vytí neznámého psa v paneláku, anonymně zaslané na anonymním CD.

 Ale už dost bylo povídání, teď dáme slovo básníkovi, že prý nám už jinak nic neřekne

Blues kamioňáka Toma.

1. Znal jsem jednu Maru                     4. Objednala kávičku
    Zvala mě do báru                               Do kávičky lyžičku

2. Keď som išel do vňútra                  5. Na lžičce byl prášek
   Praštil som sa o futra                         Velký jako hrášek

3. V hlavě se mi zatmělo                    6. Spal som jako bábätko
    A to se Mare líbilo                           A prišel som o všetko.
                   

Když oko přehlédne tento veršotepecký ráj pubertálního počínání lze vystopovat, že se Tomovi slovenština trochu plete s češtinou a dohromady to vytváří prapodivné slovní tvary. Když i nám to začalo být divné, tak poněkud strojeně naznačil, že byl po několik let na Slovensku jako délesloužící voják. Protože se pravdivým slovům vždy jen vyhýbal, těžko se dalo rozeznat, zdali se to opravdu stalo a nebo je to chiméra, protože už sám začínal věřit svým výmyslům. Proto nezbylo nic jiného, než pátrat u lidí z jeho okolí, co ho znali nejlépe.

A co jsme se dozvěděli?

Malý Tom, byl jako rotný v kanceláři opravárenské dílny, kde byla zaparkována  vozidla jejich Bratislavského pluku. Jenom velká žízeň ho donutila se domluvit s dalšími poddůstojníky a vojíny, že by mohli prodat do Kovošrotu alespoň jeden obrněný transportér OT 90. Tak se taky stalo. Peníze si rozdělili a protože to byla velká žízeň, pokoušeli se transportér propít. Možná by se jim to i podařilo, ale najednou tu bylo rozdělení republiky a nastalo pátrání po obrněném vozidle, které mělo být předáno na českou stranu. Na všechno se přišlo, Malý Tom byl okamžitě vyhozen a mnoho tisíc korun musel začít splácet. Kolik, to nám neřekl. Raději prchnul zpátky domů na Moravu a tady se taky moc nechlubil s tím, že propil něco podobného tanku. Už jsem viděl propít výplatu, veškerý majetek,  střechu nad hlavou i manželku, ale propít „tank“, to tu ještě nebylo. Prostě Tom musel mít vždycky všechno extra a když měl jeho střízlivý stav na kahánku, tak svojí vojenskou švejkovinou, dokázal bavit celou společnost. Armáda, místo aby se s jeho historkami chlubila,  si ještě nechala zaplatit za to, že došla úhony. Inu vojenský stav, je zatvrzelá mašinérie a propít „tank“ se jaksi nevyplácí.  

                                                                                                      Frank.