Ahoj
Tak jsem se vrátil z vandru a tady Ti posílám
pár vět o vandru a Šumavě.
Fotky jsou focený telefonem,
takže na nějaký extra
kochání se to není.
Tak na tenhle vandr jsem se těšil asi poslední měsíc. V
hlavě mi bloudilo x
vzpomínek na ten loňskej a
mě to pořád táhlo do těch
smutných, ale krásných hor.
Den D je tady a já dotahuju
trošku ve spěchu přezky na
usárně a cpu do kapes
zelenejch americkejch kalhot
pár maličkostí. Usárna je z
roku 1915, tak dotahuju
přezky
s citem a kontroluju, jestli
je zabalená dobře. Vždycky
jsem měl takovej zvláštní a
hlavně krásnej pocit z dobře
zabalený uzdy, snad jako
každej, kdo s ní kdy
vandroval.
Poslední pohled na hodiny-je
5:00 a mám to akorát,
protože je neděle, tak na
Hlavní nádraží to nejezdí
tak často a přímej rychlík
mi jede v 6:14. No a taky si
chci koupit cigára a aspoň
jedno lahvový.Takže uzdu
přes rameno, snídani do ruky
a ven. Cestou na bus
schroupu snídani a hlavně se
zkontroluju, jestli jsem
komplet. Někdy jsem totiž
slušnej sklerotik.
Ve vlaku jsem za Prahou
usnul jako špalek, nejsem
žádný raní ptáče. Hlavně
jsem se nemusel bát, že bych
přejel, protože vlak tam
jede dlouho i když je to
rychlík. Trať se kroutí
krajinou jako had (je taky
pěkně stará) a zvlášť za
Krumlovem má pár stoupání a
klesání. Taky stojí za to
stáhnout okýnko a čumět se
ven, protože je na co se
koukat.
Tak mi začal další vandr. A
teď napíšu, proč tam jezdím
rád.
Šumava je nízké pohoří s vrcholy, většinou od
1000 do těch 1300 metrů. Ale
studeno je tady někdy dost i
v létě.Hlavně tůůůůristi to
kolikrát dost podcení.
Zvlášť, když kolikrát prší
nepřetržitě několik dní. To
je ostatně pro Šumavu
typické. Nejkrásněji je tady
začátkem a v polovině září.
To se na několik dní vrací
léto a hlavně sem krásně
vtrhne to babí. Jak jsem už
napsal, tahle krajina je
smutná a má melancholickou
atmosféru. Nejsem spisovatel,
tak ani nedokážu popsat proč.
Pohoří Šumavy sahá od údolí
chodské Úhlavy po
Vyšebrodský průsmyk. Na
délku je to asi 125 km.
Maximální šířka k hranicím
dosahuje 15-ti km. Pohoří je
rozloženo po obou stranách
hanice s Německem a
Rakouskem.
Krajina má horský až
vysokohorský charakter a
zvláště na slatích (šumavský
výraz pro rašeliniště) to
vypadá jako někde ve
Skandinávii. Jinak je
zalesněna hlavně smrky, ale
najdeme tady taky jedle a
hlavně duby a buky. A u vás
máte taky hory, tak co vám
budu povídat, že jo. :-))
Historie Šumavy je poměrně bohatá a od poloviny
třicátých let i drsná.
Předtím to byl kraj dřevařů,
sklářů a statků na samotě.
Dějepis si snad opakovat
nemusíme, tak začneme až po
poválečném odsunu. To se
začala na hranici stěhovat
SNB, zvláště její 1.
pohotovostní pluk. Spolu s
ní začali přijíždět
vystěhovalci, ti, kteří
hledali nový domov a chtěli
začít hospodařit. Hodně lidí
přišlo i ze Slovenska. K
dispozici byly totiž prázdné
statky po Němcích a taky
stovky kusů dobytka, který
si nemohli vzít s sebou. Ale
víc než těchto lidí sem
přibilo dost "zlatokopů",
kteří hledali ve vysídlených
chalupách zlato a cokoliv
cenného. Tihle vykukové
ničili celé chalupy, bořili
kamna a komíny a i jinak
řádili po kraji. Osídlení
prázdného nebo poloprázdného
pohraničí(které už bylo dost
pod taktovkou komunistů) se
nezdařilo (a to nejen na
Šumavě) a málokdo zde
vydržel. Podmínky zde byly
vždy tvrdé.Některé movitější
rodiny ze Slovenska
rozebralo a očíslovalo
chalupy trám po trámu, které
poslali zpátky na Slovensko.
Rok 1948 znamená konec všech pokusů o osídlení.
Začíná se s budováním
hranice a její tvrdou
ostrahou, která je namířená
hlavně proti občanům
republiky. Vesnice a samoty
jsou znovu vystěhovány a
srovnány se zemí. Tak
vzniklo široké a zakázané
hraniční pásmo. Stát zůstaly
jen budovy pro potřeby
Pohraniční stáže.
Všechny tyto okolnosti ovlivnily dnešní tvář
tohoto kraje. Najdeme tady
pozůstatky po dávných
obyvatelích (např. unikátní
Schwarzemberský plavební
kanál, který dopravoval
dřevo až k Vídni a další) a
těch nedávných, tj.
viditelné pozůstatky po
ostraze hranic. Největším z
nich je síť asfaltových a
betonových cest pro rychlý
přesun. Díky tomu jsou teď
tady mraky kolařů. Tyto
cesty jsou někde i na
neuvěřitelných místech.
Vandrování po Šumavě je
fajn, samozřejmě díky
přírodě, která je malebná a
s dost malými rezervacemi po
celém území Národního parku.
Hospod taky dost a ceny
ujdou. Děje se totiž tady to
samý, co v Tatrách v
bleděmodrým.
V případě velké nepohody jde přespat skoro na každém
nádražíčku a stanici,
kterých je tady taky docela
dost. Většina z nich je
totiž po rekonstrukci. Např.
stanice Kubova Huť je
nejvýše položená u nás. Já
jsem
letos
přečkal noc v suchu na
nádraží v Lenoře. :-)
Šumava se dá dělat i po vodě
a to po Vltavě. Půjčoven je
dost. Tradiční nástupiště je
v Lenoře a až po přehradu
Lipno se projede mnoho
pěknými místy.
Síť turistického značení je
hustá a dobře značená. A je
tady taky dost přirozených i
umělých ploch, kde se koupe
jedna radost.
Už nevím ,co bych vám,
kamarádi, o tomhle kraji
napsal, protože opravdu
nejsem žádnej psavec a
hlavně příroda, historie a
toulání je na samostatné
kapitoly. Informace se dají
velmi snadno najít na netu.
Mapu s informacemi a mnoha
fotkami najdete na
www.mapy.cz Je tam jak
turistická, obecná, tak i
letecká. Jestli jsem vás
alespoň trochu zaujal, tak
jsem rád.
Na závěr mám tady pár fotek
z mobilu.
Ta první fotka je z Vltavského luhu. Druhá je
Vltava před luhem a ty další,
to je panorama Šumavy asi
tak 10 km za Volyní.
Měj se zatím hezky a Ahóóóój
Hroch
