|
Pamětní deska pro
trampského
skladatele Ing.
Antonína Hořínka,
zvaného Tony
Červnový
vandr do
Blanského
lesa či
Pošumaví
můžete
spojit i
s
návštěvou
Netolic.
Na
sklonku
roku
2011
město
Netolice
vyhlásilo
veřejnou
sbírku
na
pořízení
pamětní
desky
svému
významnému
rodákovi
a
trampskému
skladateli
Tonymu
Hořínkovi.
Pamětní
deska
bude
slavnostně
odhalena
16. 6.
2012 v
Netolicích,
za
účasti
jeho
syna
MUDr.
Daniela
Hořínka.Tony
Hořínek
se
narodil
13. 1.
1911 v
Netolicích
na
Rychtě,
kde byl
jeho
otec
četnickým
strážmistrem.
Po
studiích
na
gymnáziu
a
Průmyslové
škole
strojnické
vystudoval
Vysokou
školu
obchodní.
Již na
průmyslovce
řídil
Trampský
pěvecký
klub, a
protože
zpočátku
neměl
dostatečný
repertoár,
zkusil
to s
vlastní
tvorbou. |
|
Svou první písničku "Někdy však přece jen" složil v roce 1928 a s textem mu tehdy pomohl B. Munzar. Na desky Ultraphon ji později nazpíval R. Lampa. Poté zpíval v trampském sboru Duncan, ale již v roce 1930 založil vlastní trampský sbor Hořínkova parta. Teoretický základ pro aranže mu dal jeho dobrý kamarád Eduard Ingriš, populární dirigent a skladatel. Díky tomu Hořínkova parta (6 mužských hlasů, kytara a havajská kytara), na rozdíl od jiných trampských sborů,již od počátku hrála a zpívala podle not písně v Tonyho úpravách. Díky tomu i brzy nahrávala na desky značek Ultraphon, Esta, Homocord a byla i častým hostem tehdejšího Radiojournalu.V roce 1932 se stala šlágrem jeho píseň "Umřel nám kamarád" a vzápětí po ní i "Anita". Tu autor zpíval - dle svědectví Boba Hurikána - poprvé v baru U Troníčků na osadě Lousiana a během dvou let dosáhla jedenácti vydání. Mimo jiné ji nahrály i orchestry R. A. Dvorského a H. Hardena. Tony složil a otextoval přes 150, převážně trampských písní, z nichž mnohé se staly evergreeny – Aljaška, Pán sedmi moří, Řeka nás volá, Přijď na chvíli, A to je ta hvězda, Cesta domů, Tuláku chudý či Stříbrná |
|
hvězda.
Při
skládání
písní
spolupracoval
nejen s
Eduardem
Ingrišem,
ale i s
Jendou
Kordou,
Leopoldem
Korbařem
a Daisy
Jelenovou.
Po vojně
založil
novou
partu (tři
mužské a
tři
ženské
hlasy),
která se
společně
představila
v
Hořínkově
a
Smejkalově
rozhlasové
hře
"Loď,
která
vyplula
v pátek"
v režii
Z.
Knittla.
Málokdo
dnes ví,
že nebýt
Tonyho a
jeho
spolupráce
s
Leopoldem
Korbařem
a
Slávkem
Ostrezí,
nenavázal
by
Panton
po "budovatelských"
50.
letech
na
prvorepublikové
soukromé
vydavatele
a
nakladatele
trampských
písní.
Díky
Tonymu
vyšlo v
Pantonu
v letech
1965 -
1988
celkem
17
sborníků
trampských
písní
zvaných
"Trampská
romance".
Tony měl
hlavní
podíl i
na
trampském
pořadu
se
stejným
názvem
"Trampská
romance".
Po
premiéře
v roce
1966 v
pražské
Lucerně
s tímto
pořadem
absolvoval
na
šedesát
vystoupení
po celé
republice.
V letech
1969 -
1975 se
Tony
jako
producent
Pantonu
zasloužil
o vydání
celkem 3
LP
"Trampská
romance"
a LP "40
let s
trampskou
písničkou"
na nichž
postupně
představil
klasické
trampské
písně v
podání
souborů
Westmeni,
Červánek,
Setleři,
Inkognito
kvartet,
Rackové,
Jeseteři
a
Krajánci.
Díky
jeho
osobnímu
nasazení
se tak i
v časech
"normalizace"
po roce
1968
objevily
na LP
písně
zapovězených
trampských
autorů –
„pravičáka“
Boba
Hurikána
a
emigranta
Eduarda
Ingriše.
Na
rozdíl
od
Tonyho
Hořínka
producenti
Supraphonu
Zbyněk
Mácha (trojalbum
"Trampské
písně
1920 -
1960"
vydané v
roce
1968) a
Ronald
Kraus
(dvojalbum
"S
kytarou
po velké
řece"
vydané v
roce
1985)
prostě
některé
"nevhodné"
autory
"neznali".
Zbyněk
Mácha
"neznal"
nejen
Boba
Hurikána
a
Eduarda
Ingriše,
ale ani
Tonyho
Hořínka.
Ronald
Kraus
mezi 40
písní
svého
výběru
zařadil
po jedné
od Boba
Hurikána
a Tonyho
Hořínka,
ale pro
Eduarda
Ingriše
mu místo
zřejmě "nezbylo".
Tony
zůstal
trampskému
kamarádství
z mládí
věrný a
připomněl
mladým
lidem
Eduarda
Ingriše
i
uprostřed
"normalizace".
V roce
1975 "propašoval"
do 6.
čísla V.
ročníku
časopisu
Stezka
dvoustranu
pod
názvem
Na
balzovém
voru
přes
Pacifik,
která
popisovala
cesty
Eduarda
Ingriše
na voru
Kantuta
z Peru
do
Polynésie.
Antonín
Tony
Hořínek,
žil
trvale
v Praze
1 -
Novém
Městě, v
Křemencově
ulici č.
117/8,
zemřel
23. 2.
1998.
Zůstal
trampem
i v
důchodu,
který po
většinu
roku, až
do své
smrti,
trávil
na své
trampské
chajdě v
Liboháji
u
Chotěboře.
Petr
Vokoun
Náhlik
|
|
|