ahojahoj-festival POWWOW

Festival indiánských tancov

Pow wow je taneční setkání původních obyvatel Severní Ameriky, Indiánů. Tradice setkávání se na pow wow je stará jen asi 100let, je to tedy moderní záležitostí. Tato setkání jsou nejen tanečními soutěžemi, jsou především i setkáním mezikmenovým, což umocňuje vnímání soudržnosti, ale hlavně jsou to akce za udržení tradic a vnímání tradiční kultury a spojení s moderními zvyky. Dokud na pow wow budou znít bubny, budou tepat srdce indiánů a jejich taneční kroky budou hýřit po matce zemi. V Evropě je pow wow setkání takzvaných euroindiánů. Dokonce to české pow wow je řazeno mezi největší v Evropěa má jednu z nejdelších tradic. Letos se konalo již 17té pow wow! Ale nemyslete si, že čeští euroindiáni jen tančí v nějaké tělocvičně to ne! Pořádají se i různá setkání a kurzy výroby a jednotlivých postupů výšivek a zpracovávání materiálů. Ale i táboření v tradičním stylu se vším všudy. Účastní se i akcí pro veřejnost, jako jsou bitvy a rekonstrukce historických událostí, výstavy a semináře.Taneční soutěže jsou rozděleny na kategorie moderních a tradičních kostýmů a s

nimi spojených tanců. Ženy tančí v kategoriích tradiční ženy (kostýmy jsou z kůží vyšívaných korálky nebo urzoními ostny nebo jsou ušity z vlněných látek a jejich tanec je ladný a důstojný), šálové tance (pestré saténové šály zdobené aplikacemi z flitrů a korálků a jejich tanec připomíná krásné motýly na louce), rolničkové tance (látkové šaty zdobené aplikacemi z flitrů a látek ve stylu patchworku a samozdřejmně nezbytnými kovovými kornoutky, jejich tanec je ladný v rytmu bubnů). Muži tančí také v několika kategoriích tradiční muži (jejich kožené košile a legíny jsou zdobeny výšivkami z korálků a urzoníchostnů, doplněny žíněmi a nezbytnými bohatými péřovými čelenkami) fešácký tanec (pestrý kostým plný per a rolniček je ukázkou fyzické zdatnosti tanečníka), travní tanec (kostým se skládá z velkého množství barevných třásní a tanec imituje vlnící se trávu na prérii).Ale nebojte, pokud zavítáte na pow wow nemusíte se bát, že celou dobu budete jen sedět a koukat jak ostatní tančí. Ba naopak, po první ceremonii kterou je Grand entry tedy otevření taneční arény a představení všech tanečníků, pak následuje píseň vlajce (flag song) a píseň k poctě (honor song). Při těchto písních by měl každý povstat a vzdát hold, přeneseno na naše poměry je to jako když hraje státní hymna. A hurá na tanec! Mezi jednotlivými tanečními kategoriemi jsou i mezikmenové tance a tance pro všechny a to je příležitost kdy může do tanečního reje za zvuku bubnů úplně každý. Máte tak možnost se naučit i něco

nového a že nebude váš tanec v rytmu a bude spíše připomínat šlapání zelí, je jedno! Hlavní je být s přáteli a pobavit se a něco se naučit. Z mého pohledu je to akce na kterou se připravuji a těším celý rok. Zdobím stávající kostým a opravuji na něm případné nedoztatky a odpadlé části, vyrábím doplňky nebo dokonce ušiju celé nové šaty. Těžko popisovat jaké to je! Tohle chce prostě vidět, ale i slyšet! Je to nádhera když se rozezní i pět bubnů najednou a zem pod vámi duní a vy se zpontálně necháte unášet tancem. Ale jak jsem již podotkla je to nejen o tanci, je to o lidech. Na pow wow v Čechách můžete potkat lidi z různých koutů Evropy (Německo, Polsko, Rusko, Maďarsko, Slovensko, Anglie, Dánsko...), ale i z USA a Kanady a věřte, že vůbec nevadí, že si nerozumíte, že se neznáte. S některými se pozdravíte třeba jen širokým úsměvem jiný vás poprosí posunky a lámanou angličtinou aby jste se spolu vyfotili a s jinými se třeba spřátelíte, ale o tom to taky je. Najít a rozšířit vztahy mezi lidmi, inspirovat se kostýmy a naučit se tančit. S mnoha tanečníky se znám jen ze sociálních sítí, ale zrovna na pow wow mám šanci je pozdravit, seznámit se s nimi osobně nebo je potěšit drobným dárkem. Je to pro mě zážitek který jsem si letos opakovala již po jedenácté!

A kdo jsem vlastně jako tanečník já? Je mi 25 let a jak jsem již prozradila letos jsem se účastnila pow wow již po jedenácté, ale v kostýmu jsem tančila teprve po osmé. Já se zajímám o tradiční život i kostýmy a popravdě jsem ráda, že tradiční ženský tanec je klid a pohoda a ladnost. Moje první šaty byly obyčejné látkové pracovní šaty, opasek, vyšívané pouzdro na nůž, několik váčků a ošumtělé mokasíny. Postupem času jsem si ušila červené flaušové šaty zdobené mušličkami couri, které jsem jednou trochu poničila v bitvě, ale žádná škoda pomyslela jsem si. Následovali jiné vlněné šaty tentokrát temně modré zdobené velkými korálky, které imitovaly noční oblohu s hvězdami, ale ani ty neměli nejlepší osud, při pádu

z koně jsem je dost potrhala, ale tentokrát mi jich bylo fakt líto. Nelenila jsem a ušila ještě další a ještě zdobnější, pošité perleťovými knoflíky a ozdobeny korálkovou výšivkou, ale nejkrásnější jsou ty poslední kožené, krásně vyšívané a malované na kterých má největší zásluhu můj tatínek. Ale je jedno jestli jsou moje šaty obyčejné nebo zdobené, pro mě je krásné si zatančit a setkat se s lidmi, kteří vidí svět stejně nebo hodně podobně jako já.Samozdřejmně jen netančím, ale jezdím i na různá táboření v tradičním stylu což je pro mě něco krásného. Postaví se teepee a zabydlí se a to tak, že vyndáte kožešiny a deky a věci denní potřeby, rozloží te si lenošku a ověsíte stan veškerými ozdobami co máte. Nesmí chybět jídlo a vše kolem něj. Ale zapomeňte na pizzu z mikrovlky a na šedesát programů v televizi. Místo toho si sednete na lenošku a vychutnáte si ranní kávu z oprýskaného plecháčku a vůbec vám nevadí, že místo lžičky poslouží klacík a v kávě plavě i několik kousků popela. Je to nejlepší káva na světě. Večer sedíte s přáteli u ohně pojídáte co kdo přinesl a povídáte si dlouho do noci, zakouříte si dýmku a je vám krásně. A když je nějaká akce pro veřejnost třeba s bitvou jste lákadle pro tisíc fotografů a stovky dětí, ale často jsem svědkem toho, že pro děti nejkrásnější zážitek z celých prázdnin, je fotka s Indiánem a shlédnutí bitvy mezi Indiány a kavalérií. Bitva je často doprovázena střelbou z děla, manévry jezdců na koních, pyrotechnickými efekty, ale hlavně více jak stovkou účinkujících. Ludmila Koláček Zusková (Waštelo Čaglíška Wo)