AhojAhoj 2016 - Posázavský špaček

Posázavský špaček na kempu COOBER PEDY u šerifa T.O.Venture Rovers u Tonyho Baye

Jak bylo loni řečeno, tak se stalo - tento rok nebyl memoriál Freda Morgana na Kanadě, ale Špaček "přeletěl" proti proudu řeky Sázavy a přistál na kempu COOBER PEDY u šerifa T.O.Venture Rovers u Tonyho Baye. Vybral si k přistání opravdu krásné místo, paďouři hodně daleko a u hájovny "sv. Huberta" byl ten správný klid, který ke svému létání potřebuje. S Oranem jsem nejela sama, ale vezli jsme sebou vnuky a to byla ještě další pro nás neznámá. Hned po přivítácích zdravicích jsem si byla jista, že kluci zapadnou mezi nás trampy. Měli k sobě hodně věkově blízkých kamarádů a kamarádek se kterými si náramně vyhráli. Klučíci si už za páteční odpoledne stačili najít prima kamaráda Vašíka a ten s nimi

spal i ve stanu. Lišák, Indián a Karlos se opravdu tužili a když dorazila Žabi s Frigim a Zane , tak makali společně. - vše bylo vyladěné k naší spokojenosti, a tak jsme si mohli už jen užívat jeden druhého. Na stole se kupily houby, na stolech se to i třpytilo novými skvosty, které vyrobila Máma Ája, Prskavka, krabičky od Rosničky skrývaly krásně pomalované kameny - tak se ukuchtila smaženice, ozdobili jsme se čelenkami,

náramky a po několika kerém přerovnání kamínků si každý vybral ten svůj nej kámen. Samozřejmě se potlachalo a i zpívalo vždyť přijela Maye z T.O.Malí Bobri ta se chopila kytary a už se rozjela hraná.

Sobotní ráno bylo velice přívětivé na počasí a jak jsme snídali, tak se domluvil výlet auty. My vyrazili s vnuky dřív, že navštívíme hlavně Záchrannou stanici ochrany zvířat Pavlov. Maminka klučíků ji jako studentka také pomáhala budovat. I já jsem bylal zvědava, co se tam za ta léta změnilo. Pavlov nezklamal a vidět dravce hodně zblízka a vydru v jejím pelíšku a pohladit si mládě sovy sněžné to byl prima zážitek pro vnuky. Podařilo se nám zajet i do středu Čech, obce Číhoště.
Na 14.tou hodinu byly naplánované soutěže a jako vždy se špačci odpalovali Do dálky, Na cíl a Špaček si i zahromoval. Oblíbenou soutěž Křeč tentokrát zvládly i děti, ty se do soutěže přímo hrnuly. Hráli jsme si pěkně dlouho, vždyť nás bylo... Snažila jsem se spočítat obydlí- stany, plachty a přístřešky asi 25 jich bylo rozprostřeno v lese a i na louce. Ať jsem šla, kam jsem šla - všude panovala dobrá nálada....a když všichni opustili obydlí, tak se celý kemp zaplnil...pomalu jsme si našli svá místa okolo ohniště, vždyť se blížila 20.hodina, kdy se měl zapalovat slavnostní oheň. Čtyřlístek zahalekal po indiánsku, svolával všechny, aby přišli opravdu všichni. K jeho zapálení se připravovali naši slovenští kamarádi Bufalo a Maye z T.O. Malí bobri a Zdena s Bloodym a oheň díky jim vzplál.

Rosnička, Žabátko, Lišák, Myška

Kamarád Tkanička a kamarádka Bída zahráli a zazpívali nádhernou píseň o řece Sázavě, ač měli velkou trému, tak se jim velice vydařila. Rosnička nás všechny opět přivítala a objasnila všem historii konání Posázavského špačka a pak došlo k ocenění všech vítězů soutěží. Moc se mi líbilo, jak si je užívaly děti, jak se nejprve zdráhaly políbení a jak si pyšně nesly své ceny - vybraly tak Rosničce celou stáj koní. Myška vyhlásila u ohně ještě jednu večerní soutěž a to test našich vědomostí, ale desátá otázka byla kreativní - měli jsme zveršovat jak proběhl sobotní den. Zaneho verše jsem připojila k povídání. Všechny otázky zodpověděl kamarád Seveřan a přednesl i svou báseň o víkendu. Jo, Seveřan umí a zná! U ohně bylo hodně hudebníků, a tak se střídali Tkanička, Bída, Buci ,Maye i Rumca a mohli jsme si poslechnout i zazpívat si s nimi spoustu krásných písniček.
Nedělní ráno opět zářilo slunečními paprsky, a tak se mnozí vydali na houby, i naši vnuci jich přinesli pěknou hromádku. O desáté hodině jsme si v Kruhu přátelství vyslechli kamaráda Sašu Samotáře, který nám zahrál tak, jak to umí jen on, nádhernou píseň o Přátelství. Po písni vyslala Rosnička stisk po kruhu a když došel opět k ní, tak nás pozvala na 23.Špačka, který bude zřejmě opět na Kanadě.

Rosnička ještě jela s kamarády ze Slovenska do Sluneční zátoky, kde má pomník Jaroslav Foglar, protože v sobotu stihli jen střed Čech v Číhošti.
Bylo prima počasí, sešli se prima kamarádi, prima jsme si potlachali, prima jsme si zašpačkovali i klučíci si prima pohráli. Máme všichni prima vzpomínky a těšíme se na další prima špačkování. Tak teď ještě, abychom byli všichni zdraví a bylo nám všem PRIMA.

foto Zdenek a článok poslala Hadačka T.O.Měsíční údolí Ústí nad Orlicí
pozadie Otep
(Texty sú zverejňované tak, ako boli zaslané autormi a neprešli jazykovou úpravou.)

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024