Výstup na nejvyšší vrchol Českého středohoří Milešovku
org.Trampské osady z Kralup nad Vltavou
 12. ledna 2013

V mrazivém ránu 12. ledna 2013 se na nádraží v Chotiměři na Litoměřicku sešli trampové, aby spolu vystoupali na nejvyšší vrchol Českého středohoří Milešovku. Trampské osady z Kralup nad Vltavou tuto akci uspořádaly již po čtyřicáté. Z nádraží vyrážíme s veselou náladou k prvnímu tradičnímu cíli po trase Motorestu ve Velemíně, abychom tu počkali na kamarády, kteří přijedou pozdějším vlakem. Motorest je zavřený, a tak se rozdělujeme. Jedna polovina se obětuje a jde věrně čekat do jiné hospůdky. Druhá část pokračuje k vrcholu Královny Českého středohoří. Cestou na vrchol potkáváme první skupinu kamarádů, kteří si na sněhu rozdělaném ohni opékají buřty, pozdravíme se s nimi, chvíli postojíme v naději, že se s námi rozdělí. Tváří se nekompromisně, a tak zasněženým lesem pokračujeme a zdoláváme vrchol vyhaslé sopky. Zde potkáváme velké množství kamarádů. Jdeme se zahřát do místní stylové hospůdky. Dáváme si vyhlášený svařák v poloprázdné kamenné místnosti s dřevěnými lavicemi a stoly. Než ho dopijeme, je hospůdka plná trampů a začínají hrát kytary. Nechce se nám odtud, ale ze solidarity k právě došlým odcházíme. Pokocháme se průzračnými výhledy na daleké okolí a sestupujeme k cíli dnešní akce do Žalan.Vrchol je celý pod ledem, na něm čerstvě napadaný sníh. Proti nám nahoru stoupají další a další

  kamarádi s dobrou náladou. Promrzlí přicházíme na sál restaurace U Kapličky v Žalanech, kde už je pěkně veselo. Nemáme si kam sednout, musíme si zajít dolů do restaurace pro židle. Obsluha se diví, že prý připravili dost židlí, jde s námi nahoru a dává nám za pravdu, když vidí, kolik nás je. Během dalších hodin přicházejí další a další zmrzlí kamarádi a obsluha zezdola nosí další židle a pak i stoly. Nakonec už si kamarádi sedají i na zem. Na sále to hučí jako v úle, všude smích, dobrá nálada. Kamarádka z Kralup, sedící s námi u stolu, říká, že tolik lidí nepamatuje. Vypráví, že akce pokračuje až do neděle do odpoledne, kdy po společné neprospané noci plné trampské hudby a zábavy, jdou kamarádi vandrem do blízkého Oparenského údolí a odtud se vydávají všemi směry domů. Začíná hrát hudba a oproti původnímu plánu se začneme dohadovat, že zůstaneme až do konce. Nakonec s těžkým srdcem odcházíme na poslední vlak ze Žalan. Cestou potkáváme další kamarády s kytarami, kteří plni očekávání pospíchají do víru trampského dění. Závidíme jim.                                                                     Ahoj Čarodějka