30. výroční oheň T. O. Jezevec z Košťan
Tisá nad Děčínem
2.júna 2012

Pampeliška. Drobná aneuvěřitelně pohodová kamarádka s dlouhými blond vlasy a typickým kloboukem na hlavě. Po celou dobu setkání byla všude, kde být měla, vše fungovalo na jedničku, nebyla na ní znát únava, přestože toho příliš nenaspala. Udělala si čas na všechny a vždy měla po ruce úsměv. Setkání začalo již v pátek a majestátní skály v okolí přivítaly kamarády deštěm, chladem a silným nepříjemným větrem. Zdálo se, že účast nebude valná. Přes nepřízeň počasí začali už od sobotního rána přijíždět další kamarádi. Vítali se s přítomnými, kteří více méně ve zdraví přežili první noc. Brzy se rozezvučely kytary a hrálo se téměř nepřetržitě po celou sobotu. Zaznělo mnoho krásných písniček. Kamarádi přijížděli nejen ze severu Čech, ale i od Prahy, Ostravy, z Německa. Sobotní dopoledne a část odpoledne

využila většina kamarádů k prohlídce  okolních romantických skalních měst. Asi nikdo nezapomněl na smutnou událost z února letošního roku, na úmrtí Kapitána Kida, kterému tato oblast byla domovem. Mnozí kamarádi navštívili místní hřbitov, kde je pochován, aby se poklonili jeho památce. Hry začaly odpoledne, kdy už byli všichni poobědě, prohlídkách skal a dostatečně vymrzlí, aby se chtěli zahřát pohybem. Soutěžit začaly děti, a to klasickými hrami – rybolovem v trávě, házením kruhů na cíl, kuželkami v podobě plechovek od piva atd. Boje byly urputné, vítězství zasloužená. Po nich nastoupili rodiče a prarodiče. Také chytali ryby v trávě, ale i vrhali nožem atd. Královnou soutěžních disciplín se stala tzv. souložící hra. Spočívala v postavení dvou adeptů na vítězství opačného pohlaví proti sobě. Mezi nohami měli předměty, se

 kterými museli doskákat k sobě a pak roztodivnými (nicméně nám všem dobře známými) pohyby museli jeden druhému předmět odebrat. Rukama si pomáhat nesměli. Při této soutěži se zažily mnohé horké chvíle a těžko soudit, kdo v této hře pokračoval večer již bez asistence zvídavých pohledů přihlížejících kamarádů. V osm večer byl zapálen a šerifkou Pampeliškou zahájen Oheň. Pampeliška ještě před začátkem hlavního bodu večera vyjádřila obavy, jestli bude 160 camrátek stačit. Stačilo, ale jen tak tak. Na potlach dorazilo i přes nepřízeň počasí velké množství kamarádů, které neodradily vpravdě podzimní teploty a ledový silný vítr. Odměnou všem byla přátelská, pohodová a velmi veselá nálada, tolik typická pro kamarády z této osady.
 Pokud někdy zapomenu na význam slova přátelství, půjdu ho hledat mezi kamarády z osady Jezevec.