70. výročí vylodění - Deň D
vandr do Normandie 2014

  

Na 70. výročí vylodění jsme se už domlouvali na podzim v roce 2013. Doufali jsme s Bobem, že vyrazíme s nějakou partou. Bohužel se mi to nepovedlo. Nakonec jsme vyrazili autobusem večer 3.6. a do Rouenu přes Remeš a Compiegne jsme se dostali až odpoledne 4.6. Compiegne je místo, kde se ve Francouzských dějinách událo mnoho. V listopadu 1918 Německo podepsalo kapitulaci ve vagónu a stejnou mincí to Francii oplatil Hitler, když vyhrál v roce 1940. V Rouenu, kde byla upálená Johanka z Arku, jsme měli nocleh.

 Druhý den jsme se vrhli od rána na oslavy. Navštivili jsme Dělostřeleckou baterii Merville, která hlídala pláž Sword a byla nedaleko mostu zvaném Pegasus Bridge. Ke kterému jsme přijeli záhy. Zde byli oslavy v plném proudu. Osobně mohu snad říct, že se mi líbily nejvíce.

Jack T.O.Skaláci u Dělostřelecká baterie Merville

Hajnej T.O.Úplněk u Dělostřelecká baterie Merville
Bylo zde dost veteránů, které poskytovali rozhovory jak televizím, tak obyčejným lidem. Bylo to pro mě něco nezapomenutelného, někdy jsem si připadal jako kluk, který na těhto místech byl jen v počítačové hře, teď najednou v reále a podruhé si představoval, jak ta bitva probíhala, jak blízko kluzáky přistály a jak se vše odehrálo jestli rychle a nebo pomalu. Odsud jsme přejížděli po pobřeží až k Omaze, ale během toho jsme ještě na pláži Sword navštívili Grand Bunker, kde byl veterán s vyloďovacím člunem, který tento člun obsluhoval. Z tohodle bunkru bylo udělané museum a zároveň dost veliký krám s upomínkovými předměty. Kolem 12 hodiny jsme byli už v Arromanches.

První osvobozený dům v Pegasus Bridge zároveň tak v samotné Francii.

Hajnej Bob s veteránem, který řídil tyto výsadkové čluny.

Nad Arromanches - pláž Gold s umělým přístavem Mulbery,     Pláž Gold v Arromanches,     Přelet nad Arromanches
Je to městečko, které D-Day opravdu dýchá. V moři se tyčí umělý přístav Mulbery, který byl zbudován, aby lodě mohli své zásoby vykládat bezestrachu, že přijde velký odliv a zůstanou na dně. Protože v Bretani a Normandii jsou odlivy a přílivy opravdu extrémní. Což znamená, že moře se může stáhnout i o kilometry zpět. Zde vrcholily oslavy a byli zde slavnostní přelety. Mohu říct, že když vám takové letadlo přelítne 30 či 50 metrů nad hlavou, je to sakra

hukot. Na násměstí hrála hudba a po městě chodila francouzská cizinecká legie. Když jsme odjížděli z Arromanches, tak jsme přejeli k des Loungues. To je baterie s ukořestěnýma dělama ze Škodovky, které hlídaly pláže Gold a Omaha. Zde byl i Český tábor. Ale byli pryč, Němci nám
řekli, že se vrátí v 15:30 tak jsme tu setrvali. Prošli jsme si kanony s Bunkry. 2 bunkry jsou zničený a 2 jsou takřka ve 100% stavu. Když se Češi vrátili. Bob se ptal na Hardyho ze Šolc Boys. Bohužel jej neznali a tak nevěděli, kde by mohl být. Ono v Normandii bylo Čechů celkem dost. Hned první den jsme potkali kamaráda z T.O. Spící Hvězda (Písek) a pak Hajný potkal na Omaze Tonyho z Fort Manitoba. Poslední návštěva byla na americkém hřbitově Colleville-Sur-Mer, kde je 9 387 hrobů. Je to zde opravdu vyšperkované - upravené do detailu. Hned při příjezdu, tam byl veterán, který uděloval medaile. No akorát, že tento veterán byl bez nohou a ruky, kdo vý zda to má z války nebo z nějaké nemoci.

Hajnej T.O.Úplněk v zajetí francouzek

Americký hřbitov Colleville-Sur-Mer na pláži Omaha s 9387 hroby.

Nikdy jsem neviděl, tak zmrzačeného člověka. I zde bylo dost veteránů. I jsme byli svědky jednoho smutečního obřadu. No člověk trochu zamáčkne i slzu, když vidí potomky ať hrdiny nebo vojáka, kterého trefila zbloudilá kulka, či šrapnel.Odsud jsme hledali jak sejdeme k Omaze s Hajným.No šli jsme od začátku blbě a  prošli

jsme skrze jednu, nejspíše,slavnostní pozici děl. Velitel, který prudil neustále své vojáky, tak na nás dva koukal jen s otevřenou pusou, co tam děláme a jak jsme se tam dostali. Co jsem slyšel od jednoho čecha, že to bylo dosti srandovní.

Mohu říct, že Omahu bych dobývat nechtěl. Samotná pláž není nijak moc široká. Takových 30-45 metrů, pak jde takový val, za který se nechá schovat, ale pak začíná něco, co bych dobývat nechtěl krátká rovina a slušný kopec a na kopec to od pláže je dobrých 300 metrů je to 300 metrů být na dostřel. Nedivím se, že H. Severloch přezdívaný Bestie z Omahy zde zabil nebo zranil přes 1 000 Američanů.

Den jsme Zakončili v Bretani v městečku Saint Malo. Třetí den jsme si prošli krásné městečko Saint Malo a odsud přejeli k perle Normandie a tou je Mont Saint Michel, někdo by mohl říct, že je v Bretani, ale není tomu tak, je těsně na rozhraní Bretaně s Normandií. Mont St. Michel je opravdu zvláštní místo, hlavně svými přílivy a odlivy, kde se moře může stáhnout až o 12km a příliv může stoupnout až o 15 metrů. přiliv jde rychlostí 10km/hodinu což znamená, že je to fakt fofr.

Mont Saint Michele

 Ze Svatýho Michela navštěvujeme Ste Mére Église - známé parašutistou na kostele jménem John Steel
Zde byli mega oslavy, páč dnešním dnem bylo 6.6. Letadla a konvoje nás míjeli. V Églisé byl veliký tábor techniky i s tanky a těžkou technikou. Na náměstí bylo pódium s velkolepou oslavou. Parašutista na věži nechyběl. Zde bylo opravdu moc lidí a znovu i veteráni. V infocentru se mě i ptali odkud jsem přijel. Byli celkem překvapeni a to tu na náměstí bylo čechů dost. Zde se mi i v hlavě zapsalo jedno motto dvou čechů, co mi mluvili za zády: "Hele trampové. Normandie je jejich poutním místem." Docela se i trefili, protože co vím, dost trampů do Normandie jezdí, ať už na oslavy a nebo jen tak. Z Églisé jsme pak vyrazili na La Cambe.

Německý hřbitov. Ten mě zaskočil asi nejvíce, když člověk jde kolem pomníčků a vidí 17-ti leté kluky. Leželi zde převážně lidi od 17 do 23 let. Zde odpočívá i tankové eso M.Wittmann se svojí posádkou. Člověk pocházející z Bavorska z českých sudetů. zničil na 138 tanků 132 děl a 118 jiné obrněné techniky. Sem jezdili vojenské školy.

Poslední návštěva byla dalšího místa výsadku a to tenkrát amerických Rangers u Pointe du Hoc. Nejnebezpečnější akce, kde na Rangers čekali 30 metrové útesy. Říkalo se, že tuto část uhlídají 3 báby s koštětem. Zde Rangers měli 60% ztráty. Těž je tato pláž nějvíce zničená. Padlo zde na 700 tun bomb a krátery zde jsou všade.

Znovu jsme přespali v Rouenu a poslední den se vydali do Paříže, kde jsme ještě stihli Britskou královnu Alžbětu II. s Francouzským prezidentem. Mohu říct, že jsme si to s Hajným opravdu užili. Koupili spousty suvenýrů a nabrali spousty zážitků.
                                                                                     Ahoj Jack a Hajnej

 
foto a članok Jack (T.O.Skaláci)

Foto 1   Foto 2

 (Texty sú zverejňované tak, ako boli zaslané autormi a neprešli jazykovou úpravou.)

  

© 2014 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024