Vandr na Český Sibiři a čarodějnice T.O. Jezevec

 S Pavlem se kterým jsem se debatovali o tom, že by se čarodějnice Jezevců nechali s něčím spojit, tak začal Pavel básnit o tom, jak je tady v okolí parádní příroda a i několik památek.  Mnoho lidí neví kde se Česká Sibiř nachází. Kdybych ji definoval podle sebe, tak její rozmezí je mezi městy Tábor a Pacov (od Tábora na východ od Pacova na Západ) a Blaníkem a Choustníkem (Blaník tvoří sever a Choustník jih)
  S Pavlem jsme už vyrazili ve čtvrtek ráno a sraz jsme si dali v Táboře. Odsud jsme jeli na Mladou Vožici, kde jsme dokoupili zásoby a zašli na pivko. Hned co jsme vyrazili na cestu, tak jsme se hned ztratili, bohužel to nebylo naše poslední bloudění. Prošli jsme Obecným mlýnem u rybníka Žahour a znovu jsme se napojili na značku. Další záchytný bod byl u kaple Sv. Marie na Hadí hoře. Zde je i státem chráněná lípa. Odsud je mnoho krásných pohledů do kraje a dokonce z téhle louky je vidět i na horu Blaník. Stále jsme se drželi modré značky, která nás vedla přes rybníky. Mezi rybníky Zadní a Přední Martínek jsme udělali dlabanec.U rybníků Kozák a Kačer se nachází jedno rekreační

 středisko a celkem je tu rostlá chatová osada. Od obce Blanice jsme odbočili z modré značky a vydali se přes obce Pojbuky, Zadní Lomná a Vodice na Dolní Hořice. Ale co se nestalo, začalo se stmívat a v obci Hartvíkovice, kterou jsme procházeli se ozývalo z jedné budovy: „Chlapi máte žízeň.“ No nemohli jsme tomu pozvání odolat. A tak jsme zde setrvali až do konce dnešního dne. Zjistili jsme, že to kde jsme pili je dnes myslivecká klubovna a dřív tahle klubovna sloužila jako smuteční síň, kde se konaly pohřby. Spali jsme kousek za Hartvíkovicema v lesích.Druhý den bylo v plánu jít přes obec Dolní Hořice na Chýnovské jeskyně. Byli jsme tak prvními návštěvníky toho dne a prohlídka jeskyně určitě stojí za to, i když zde krápníky neuvidíte. Podle řečí průvodce se jedná o nejstarší jeskyni v Evropě! Již si nepamatuju, kdy byla prvně objevená, ale jsou zde nápisy, které hovoří o datu 1880.Kousek pod Chýnovskou jeskyní je k vidění parádní včelín. Odtud jsme došli do městečka Chýnov a odtud jsme vyrazili do přírodního parku Turovecký les. Bohužel v něm jsme zase zabloudili a tak jsme si prošli cesty nikým nechozený a mnohokrát jsme 

se tak setkali i s divokou zvěří. V době věčeře jsme se dostali do obce Choustník. Zde se nachází hrad Choustník, který v době husitských válek sloužil jako vězení pro husitské kněze. Další perlu co jsme o hradě zjistili, když jeden tramp v zimě se chtěl obohatit a po špagátu slezl do hladomorny, ale již nevylezl a jen shodou náhod ho tam zastihla nějaká škola a tak mu tehdy nejspíš zachránili život. (Bohužel jsme se přes hradby nedostali, tak existují jen fotky z vnějšku hradu.) Náš den skončil ve věhlasný hospodě v Předboři, kterou má od počátku ve vlastnictví jedna rodina a tuto hostinskou tradici zde drží víc než 150 let! A opravdu vskutku stará pani co nás obsluhovala neměla chybu, kdy kvůli nám uvařila dobrou polévku. Poslední den na cestách byl jasný a to dostat se zavčasu na zámek Červená Lhota a stihnout dobrý spoj k Chýnovu. V obci Chotěmice jsme dali v samoobsluze pivko a vyšli. Bohužel jsme znovu zabloudili, což už se stalo tradicí, ale za nějaký čas jsme našli tu správnou cestu. (Značení v České Sibiři je opravdu na

  pytel a to nemluvím o stezkách pro koně) Před polednem jsme došli na zámek Červená Lhota, zde jsme absolvovali prohlídku a mohu říci, že se opravdu jedná o romantické místo. Zde jsme zastihli před odchodem svatbu a o 3km dál v Pluhově Žďáru zase pohřeb. Odtud už byla cesta jasná a to na vlak do Kardašovy Řečice a návrat tak zpět do Chýnova, kde nás vyzvedl šerif naší osady a přejeli pár km na Čarodějnice. Naše vandrovní cesta čítala něco málo přes 60km
Čarodějnice T.O. Jezevec
    Když jsme se z Český Sibiře dostali do Chýnova, tak mi Šerif (zároveň můj táta) volal, že když budeme chtít, že nás tam vyzvedne.  Přejeli jsme tak 5km do vzdáleného Radenína, kde se konali čáry. V podvečer proběhly některé soutěže, jako šipky, hod koštětem a hod košíkem. Za soumraku děti zapálili čarodějnice a byla vyhlášena čarodějnice roku. Potom došlo na hodně parádní muziku. Sice se z poloviny jednalo o moderní šlágry, ale i tak to byl veliký hudební zážitek. Sešlo se tady na 80 kamarádů a kamarádek.                          Ahoj Jack T.O.Skaláci