Alík nám oznámil, že je magor a to dokonce s papírem, měl narozeniny, svátek a tak, že máme slavit. Poslechli jsme ho a slavili. Dlouze, vesele a s chutí.
Co se dělo v sobotu až tak moc nevím, protože jsem po slavení odpočívala. Ale, co už vím je, že soutěže byly vydařené, Rambousek vyhrál, co mohl, asi bude tapetovat nebo tak něco…
Informační servis, který nám sděloval stav hokejového utkání (projeli jsme to) , fungoval .
Večer přišla hra v podobě testu, který by se dal nazvat: „Jak moc znáš osadu?“ No jak se jmenuje Pedro civilním jménem nevím do dnes, protože při vyhlašování výsledků jsem šerifovi Zvířeti nerozuměla.
A říkám si, že mi to nevadí, aspoň nějaké tajemství v době těch všech sociálních sítí…
Po předání pacek se krásně hrálo, zpívalo, jedlo a pilo. A klasicky se nám v neděli nechtělo domu. Prostě víkend jak má být a doufám, že takových tenhle osada zažije alespoň jednou tolik.

(Texty sú zverejňované tak, ako boli zaslané autormi a neprešli jazykovou úpravou.)