JARNÍ OHEŇ
aneb Prvomájové vítání jara plné mávátek = rozevřených paží, otevřených srdcí, prostě milých setkání.

 

 

       Dostala jsem pozvánku na prodloužený víkend na Křenovou k milému kamarádovi Hribošovi. Jelikož se Hriboš vrátil od protinožců až na Škaredou středu, tak byl termín jarního ohně až květnový.
MÁJ SE PŘEDVEDL v plné kráse....jaro listí zahřálo a nechalo je rozvinout, a tak lužní lesy kolem krásného fleku byly svěže zelené zrovna tak, jak mé nehty - ladily jsme spolu.

      Byli jsme s Korakem a Silverem na místě už před polednem. Ač bylo Prvního máje mávátka ani transparenty kamarádi nepotřebovali, už z dálky na nás mávali svými pažemi, aby nás objali a pak i slovy potěšili....to byly projevy radosti ze shledání jaké nikde jinde neuvidíš ani nekoupíš. Na břehu rybníka měl postavený první stan - spíš moskytieru Jožka z Horizontu, který sebou přivezl Mošnu. Janko s Editkou přivezl Lienočku...opět se "mávalo", a tak to tomu bylo po všechny dny až do neděle. Přijela Gulička se Slezi a pak pár dalších kamarádů a kamarádek ještě týž den postupně a k večernímu ohni nás zasedlo 12, jak těch měsíčků v pohádce. A také, že to byl

pohádkový večer, plný zpěvu i vyprávění. To už hlavní aktéři vyprávění Hriboš s Prckem, plni dojmů, o Austrálii občas něco pověděli napřed. Bylo na nich vidět, že jsou doslova "nabušeni", jak si těch 45 dní užili i přesto, že tak dlouhé "cestování prý bolí!" KAMARÁDSTVÍ mezi nimi se upevnilo

natolik, že by byl ochoten Prcek Hribošovi klidně porodit děcko....tak to říkal s nadsázkou.Pátek byl takový počasově neklidný, bylo vedro a občas zdáli bouřilo, a tak jsme se rozhodli společně s Mošnou pomoci Hribošovi zastřešit ještě nějaký ten kus prostranství navíc a už navečer jsme to ocenili.
Jednak přijelo spousty kamarádů, měli si kam sednout a spustil se též silný déšť, který nás nakonec vyhnal od ohně. Už ve čtvrtek se sezpívalo Lienočko-Korakové duo s Prckem, ale stále chyběly další hlasy. V pátek odpoledne a pak večer to byl teprve sbor, jak na trampském festivalu.

Šmrnc sboru dodala Jarka se svým dokonalým projevem. Však si s Lienočkou často "zalamovala malíčky", jak se jim dařilo. Přijel kamarát Starec se svým repertoárem nádherných starších písniček. Ač Prcek byl májovým požehnáním - hrál neustále, byl sborem přímo nadšen a celý se rozzářil. Bez dalších hudebníků, Starosty z T.O. Hejkal a Bufiho z T.O. Černá řeka by to nebylo též ono....líbilo se mi moc, jak si přenechávali všichni prostor. Zahrál a zazpíval nám s ženou Jarkou také kamarád Starosta i takovou .......Proč milujeme Sovětský svaz....smíchy jsme se lámali v pase. Šla jsem zalehnout do svého separe, které mělo přímo strategickou polohu - hned za stěnou, kde se zpívalo, ale i Gulička si pochvalovala, jak voda odrážela zpěv až k nim do stanového městečka....to se nám krásně v teplíčku poslouchalo a pak i usínalo.

     V sobotu, jak slibovala předpověď počasí, se i nadále prudce ochlazovalo, takže byla na místě i nějaká ta štamprlička domácích dobrot s krásnými názvy Alebo od Editky, či Korebo od Koraka. Hodně kulinářských dobrot od kamarátok se sešlo, v kotli se jako tradičně vařil ovar, pekli se jitrničky....jedlo se a hodovalo jak se na Moravu patří....to aby se do nás zima nedala!!! Sešli jsme se odpoledne na plánované promítání a povídání o Celosvětovém potlachu a vandru po kontinentu, který měřil neuvěřitelných 14 tisíc km.

Trochu nás vyšplouchla technika, ale slovem mluveným a pokoukáním do Pc jsem si udělala ucelený obrázek o krásách Austrálie, jak ji viděli kamarádi. Také jsme shlédli video od kamaráda Šneka, které bylo o slavnostním ohni a následných soutěžích. Ještě abych nezapoměla na 10 kamarádů, co si najalo hausbót, že pro účastníky potlachu složilo písničku, kterou jsme si po krátkém Hribošově uvítacím projevu poslechli a spolu s nimi zazpívali refrén. Ač opravdu si dával vítr s námi práci, aby nás profoukl, tak na pekelníka Hampa si nepřišel, ten ztopil tolik dřeva, abychom neprochladli, že hotovou ďůrou se nám ráno otevřel zcela nový pohled na vodu.

      Neděle byla opět sluníčková, ale stále dosti chladná, snídali jsme ještě kotlovou česnekačku, dojídali poslední zásoby, povídali si a Lienočka nám s Korakem opět hrála jako vždy, každému jeho oblíbenou písničku. Jen kamaráda Starca poprosila, aby zahrál sám ještě nějakou tu jeho, pak další a další....však jsem si nějaké nahrála na video...tak krásné byly a tolik krásných, srdíčkových úsměvů při nich kamarád rozdával.

     Byl to krásný začátek máje, měsíce lásky, který v našich srdcích zanechal ty správné emoce, které všichni tolik potřebujeme k pocitu štěstí. Mě bylo tak krásně, že budu "mávat" radostí při každém setkání s kamarády ještě hodně dlouho a moc se těším, až je zase potkám a jak je poznám?....nejen dle toho, že jsem jim rozdala svá srdíčka, ale také, dle toho, že mi i oni "zamávají"!                              Zapsala Hadačka T.O.Měsíční údolí  Ústí nad Orlicí

posledná káva a......

a ide sa domov Ahóóój


foto Editka a Janko(T.O.Colorado River) a T.S. článok poslala Hadačka

(Texty sú zverejňované tak, ako boli zaslané autormi a neprešli jazykovou úpravou.)



© 2014 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024