zdárně a bez úrazu zalezli do spacáků. Sobotní ráno rozřízl svými povely Pepínův pes Nuno, a tak jsme šli zase po svých. Zelda vykopal studnu, ehm díru na stožár, Jirka nosil šutry na kruh, já cpal chvojí, Hugo nosil klády, Bláža házel sníh a Bručoun vykládal vtipy. Úplná trempská manufaktura J
 Po dlouhých debatách na slezině jsme si řekli, že už máme dost celodenního stepování na fleku, a proto nám Javořické azuro přišlo vhod. Místo soutěží jsme aplikovali špacír po Světelských loukách a Míchově skále, který jsme zakončili občerstvením ve stánku u Řásné. Vyrazili jsme kolem 11hod. v mocném počtu a kochací výhledy nebraly konce. Míchovku jsme obsadili celou a zvláště Hugo zde s naturelem vytvořil opět několik desítek fotografií. To, co ovšem nikdo nezaznamenal, byl sestup metrovými zavějemi mezi balvany na cestu do Řásné. Nu což, krapet srandy neuškodí. Ke stánku na kole přijel Dzin se sestrou a pěšo dorazil Jeff a  Mára. Ten nám sdělil smutnou zprávu, že kluci z Tortugy nedorazí kvůli úmrtí otce. No, řekli jsme si, že se s tou naší pamětí při hraní nějak poperem… Hromadně jsme se pak vydali kolem Velkého Pařezáku zpátky na Křehuli. Cestou se opozdil Jeff a až později nás ubezpečil, že šlofík na jarním slunci je pro začínajícího otce hotový balzám. Po příchodu z výšlapu nám spadly brady. Navštívil nás totiž správce pozemku s tím, že za malou brigádu v lese nám vyřeže totem i sedačky. Po loňské anabázi s majitelkou lesa nad Křehulí, to byla rajská hudba do uší. 
   Navečer rozsvítil Velký duch tisíce žároviček, takže se mohlo zdát, že nebude třeba dalšího světla. Přesto čtyři moudré hlavy naznaly, že není špatné prohřát padesáti lidem kosti. Smolnou sirkou vzkřísili oheň Rolnička, Adéla, Gredy a Stráňa. 
   První se chopili nástrojů Bidlo s Cakem a společně vzpomněli na songy z dřevních dob, kdy jsme ještě ani nudle z nosu netahali. V baru u svíčky pělo štěňátko svou Regentí píseň, zem kolem ohně pomalu rozmrzávala, když tu se ve tmě objevilo námořnický tričko. A v něm…, bydlel Číča. Hned se přidal do řady s kytarou a jelikož má o něco málo lepší paměť na texty a o něco málo líp hraje, udělal nám velkou radost. Též jsem chtěl zúčastněným trochu zlepšit náladu, a tak jsem poslal do kruhu narozeninový rum. Jaké však bylo moje překvapení, když mě prohnaní mužové z HBC vylákali do jejich hloučku a dali mi hobla s konečnou ve sněhu. Kluci a holky z „Bylin“ alias Podbělu vzývali swingové nálady, se Stráňou a Verčou cloumalo jaro a Carmena jen mrzelo, že se nemá kde natáhnout. Vynahradil si to až druhý den na nádraží v Jihlávce. Na otočku taky přijel Tom s Káťou z Knína a nevěřili vlastním očím, když viděli to počasí.

   Štreka spala pod přístřeškem s blahodárným vědomím, že flek můžeme bez obav využívat i nadále a to s vědomím majitele. Cestou na nádraží jsme se osvěžili v Klátovci, Pete zamával lidem na nástupišti a jelo se smýt prach z bot.                                                                                                                      Howgh  Čorny