|
|
|
SMUTEČNÍ OHEŇ nejen za SORRYHO, MYŠÁKA A TOMBU |
|
|
 |
Přišlo mi zvadlo na smuteční oheň. Oheň za kamarády, kteří už jsou tam někde nahoře a nám se na ně nechce zapomenout, protože to prostě nejde, vždyť to znáte. Na pozvánce bylo napsáno „ZA SORRYHO, MYŠÁKA A TOMBU“.
Ani jednoho jsem neznala, ale pozvání poslal kamarád Petr Vránek Rysák a to pro mne bylo rozhodující – máte-li kamaráda, kterého si opravdu vážíte za jeho přesvědčení, názory, za to co dělá, jaký je, co umí, nemáte důvod váhat nad takovou nabídkou – víte, že to bude stát za to. A stálo.
Jak je mým dobrým zvykem, naložila jsem cestou kamarády - tentokrát z Litvínova Pavla Dejdyho Dejdárka s jeho pětiletým synem Jindříškem alias Henrym (mimo jiné, pár protřelých trampů by ten brouček s klidem strčil do kapsy…) a vyrazili jsme. Hospůdka v Dominikálních pasekách voněla čerstvým vymalováním, v rohu hučela a praskala obrovská kamna na dřevo a u stolu seděli kamarádi a kamarádky z blízka i daleka v družném hovoru a bujaré zábavě. Do toho všeho vyhrával kamarád Wendy prastaré trempárny – prostě pohoda jak má být. Byli tam Harmonika, Jack, Viki, Čert, Dědek, |
| Dartaňan, Frigo, Póža, Líšák - Klatovy, Lišák -Horní Počernice, Dědeček z T.O.Lumberman a taky Veselé Krávy od T.O.Luziánských tygrů, Masňák a Zajda a Rysák, Šerif T.O.Lumberman, a snad jsem na někoho nezapomněla… I my jsme vybalili kytárky a harmoničky a přidali jsme se. Malý Henry nám s podporou svého táty Dejdyho ukázal co umí, několika přítomným kamarádům z toho spadla brada… a pak se dál povídalo, vzpomínalo, zpívalo, hrálo, ba i tančilo skoro až do tří do rána – nepřejte si slyšet, jak nám dal zabrat ten |
|
|
|
vzniklo s tím symbolickým trampským hřbitovem na Brdech na kopci zvaném Slonovec, a Rysák začal vyprávět:
„…někdy v roce 2007 jsem byl s kamarádem Samem Beldou v Čenkově na jakémsi snad novoročním countrybále a druhý den jsem mu šel ukázat CAMP PROLOMENÝCH. Cestou zpátky jsme si povídali a já mu říkal, že mám takový nápad, někde v okolí udělat symbolický trampský hřbitov - místo ke vzpomínání na kamarády trampy - a jemu se to líbilo a tak ta myšlenka začala pomalu zrát. Asi za půl roku po té jsem se dozvěděl, že |
|
| kamarád Sam Belda cestou na oslavu svých 61. narozenin měl tragickou nehodu a zemřel – utopil se… Byl přítomen u zrodu této myšlenky a byl první, jehož placka v roce 2008 byla přidělána na smuteční skálu na vrcholu kopce Slonovce. Od té doby tam postupně přibylo asi 90 placek kamarádů, |
|
|
kamarádek a ba i jejich nejvěrnějších vandráckých psů nejenom z celé republiky, ale mají tam placku i kamarád z Kanady Lampa, z Austrálie kamarádka Rákoska a z USA Zoltán. Byla tam i vzpomínková placka Indoše z Tasmánie, ale jednoho dne, kdy jsme tam přišli přidělat další, zjistili jsme, že nějaký zk………n asi tak 70 placek urval a odnesl je neznámo kam….
Sorry, Václav Loužecký z T.O.Lumbermen je zatím poslední , jemuž jsme tam dávali placku po té co letos 9. září odešel na poslední vandr...“ |
 |
|
 |
Rysák dovyprávěl a tak jsme zapálili svíčky, Wendy zahrál vlajku, podepsali jsme se všichni do pamětní knížky a poseděli jsme u zapáleného vzpomínkového ohně a já si v té chvíli vzpomněla na mého dědu a babičku – jezdívali za první republiky do Bojovského údolí na chatu Ontario a vzpomínali na to celý život a dědeček vždycky říkal, že by chtěl jednou, až nebude, ležet pod nějakým smrkem nebo
|
|
borovicí, někde kde je blízko k osadám a kempům a kamarádům…
A tak končím své vyprávění o uplynulém víkendu a jdu vyrábět placku pro Tondu a Martu z Ontario klubu a až bude hotová, Rysák mi jí určitě pomůže na tu krásnou skálu přidělat.
Stavte se tam taky někdy, určitě víte proč… T.S. Stani |
|
|
|
|
|
foto
a članok
poslala
Stanislava
T.S Stani |
|
|
|
|
© 2013 Vytvoril Frenky
- TO.Yukon
Windows Internet Explorer
Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024
|
|
|
|
