|
|
|
„Oheň Osady Drsnejch dědků 2013“ aneb „Příběh nádherného kamarádství, za které může FACEBOOK“
Každá doba má svůj fenomén a tato má jeden z hlavních - FACEBOOK. Pro každého nějak jinak – pro nás trampy nabízí nepřeberné množství otevřených i uzavřených skupin pod rozličnými názvy, které mají jedno společné - sbližují kamarády, kteří se díky němu poznají, aniž by se někdy dříve viděli osobně – i mně se to stalo, v míře vrchovaté.
Jednoho krásného dne mě na jedné nejmenované skupině doslova rozčílil jeden
|
|
|
| „rádobyortodoxnítramp“ – ostatně neskutečně prudí kde koho - rozdává „rádobyrozumy“ na všechny strany a slabší povahy to řeší odchodem ze skupiny. I já chtěla odejít a taky jsem to tam napsala: “… že jako na tohle fakt nemám nervy ani žaludek a že to asi balím…“ a pak se to stalo…ozvala se mi holka – Janny – „…a že to je hloupost odcházet a že tam je spousta jiných a hlavně fajn lidiček a že je třeba všude hledat to dobré a nakonec zjistíš, že toho dobrého je víc…“ a měla pravdu. A tak jsme si začali psát a povídat – já v Praze, ona v České Třebové – docela dálka, a přitom jsme si najednou byly tak blizoučko. Jednoho dne napsala: „No a co ty a vandry,kdy kde |
|
|
|
jsi byla naposledy?“ Úplně jsem se bála odpovědět. Sice jsem jezdila na vandry od čtrnácti let až někdy do třiceti fest, ale znáte to - rodina, mimi, starosti, práce, kariéra a těch vandrů a potlachů bylo rok od roku méně a méně a i když jsem úplnou kontinuitu neztratila, ani se mi nechtělo přiznat, že už |
| jezdím jen na osadu OVS u Hradce Králové a sem tam na velké potlachy jako pozvaný profesionální fotograf.„No a nechceš přijet na oheň na Drsné dědky 26.10. k Lanškrounu? “ napsala bezelstně Janny. Nevím jak se to stalo – slovo dalo slovo, řekla jsem že ano. Hned jsem se pochlubila na skupině a ozval se kamarád Vrchlabskej Dan: „Jel bych taky, slibuji to Kubrtovi Samorostovi už léta, ale cesta daleká, doprava drahá – nenabrali byste mne někde cestou? “ Záchrana! Někdo, kdo aspoň Drsný dědky dobře zná! A na světě byl plán. Vrchlabského Dana naložíme u Poděbrad, dojedeme k Janny a Korkovi do České Třebové a pak k nim na chatičku na |
|
|
| OSTROV SNŮ, tam pobudeme, a v sobotu vyrazíme na Drsný dědky všichni pospolu – kamarádi, kteří se poznali a úžasně si rozumí díky fenoménu zvanému FACEBOOK. Samotnému odjezdu předcházeli dodané podrobné informace o členech osady Drsnejch dědků a tím pádem |
|
následné složení osadní písně a dalším dárkem měl být sám Vrchlabskej Dan. Tak snad z nás budou mít radost. A měli.A jaký byl samotný oheň Osady Drsnejch dědků? Pro mne nádherný, a Kubrt Samorost mi napsal po potlachu toto:
„Ahoj Stáni. Můžu Ti říct, že přijeli samí dobří kamarádi. Je těžké a v podstatě nemožné všechny vyjmenovat, aby se na někoho nezapomnělo. Byla by to škoda. Myslím, že oheň se vydařil, a podíl jsi na tom měla i Ty s Tvojí písničkou. Máme ji i natočenou. Ještě jednou děkuji za osadu. Pozdravuj ode mě Mirka. Jmenuje se tak Tvůj onný ne? (myšleno můj milovaný manžel) U ohně hráli: osada Věrní, Kačeři, kapela Půlka, Nafťák, Buča a Milánek, Henk, Meky z Monsunu, a Ty a mnoho dalších... Byli tam kamarádi a kamarádky skoro z celé republiky. Hodně jsme jich znali, některé ne, ale o to bylo milejší je poznat. A na tvou otázku, kolikátý že to byl oheň, odpovídám takto:
Před pár lety , náš osadník Zub, byl v osadě krátce, ale neustále se ptal, kdy že bude ten „voheň“. Jenže jsme to nějak nestíhali a Zub v roce 2011 umřel. Lze o něm hovořit jen v superlativech a byl to Kamarád, právem s velkým K, jak má být. Na jeho počest byl první oheň smuteční a druhý vzpomínkový. Takže tento oheň letos byl třetí, ale vlastně to byl první oficiální Oheň Drsnejch dědků, neb smutku už bylo dost.“
Takže děkuji Janny, že mě zase po letech vytáhla na vopravdovej vandr, Danovi, že se k nám přidal, Drsnejm Dědkům za krásný posezení u jejich prvního oficiálního ohně a vám všem přeji, abyste získávali samé úžasné a dobré kamarády i díky fenoménu zvanému FACEBOOK a měli při tom takové štěstí jako já. Ahoj TS Stáni |
|
|
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
