Oheň T.O.Sen a vzpominkový oheň osady Drsnejch dědků

Na kemp Březinka jsme dorazili s Oranem se Sokolem a Sekretářem před západem slunce, který byl úchvatně rudý. Na Březinku jezdím od roku 2011, kdy jsem zde byla pokřtěna a je to moje srdeční záležitost a jsou tu moc milí kamarádi.
Na osadě bylo rušno, kamarádi si chystali večeři a osadnice Liška topila pod největším hrncem - vařila se v něm už delší dobu vepřová kolínka, jatýrka a jak se přiřítila Vichřice vše nabralo závěrečnou podobu -
 

super osadní uvítací polívčička - děvčata umí!! Zahřáli jsme si bříška a usedli k ohni a zkraje hrál kamarád Žabák, pak Meky z S.T.O. Monsun spustil ty své, proložil je veselým vyprávěním, které vyprovokovalo "sprchu" anegnot. Zima mi obcházela ramena, nohy a když se mi dostala na záda, tak jsem se šla zahřát do spacáku. Poslouchala jsem písničky pěkně z teplíčka, na chvíli jsem usnula a pak si dala druhé kolo hrané. Hrál Buri a své písničky vybalil i Kubrt, který přijel pozdě večer, spíš brzy ráno - bylo to moc milé druhé dějství a vydržela jsem asi do třetí hodiny ranní, to už nás u ohně zůstalo pár "držáků".
Sobotní ráno mi přišlo jako velice úsměvné probuzení, když slyším hlas mladého kamaráda Kolomba: "Kubrte spíš? Že neuhodneš, kde jsem? Jsem na stromě a teď nevím, jak se dostat dolů?!" Dobře to dopadlo,

nespadl a mne zcela probudil. Ti mlaďoši jsou hned po ránu tak krásně čilí! To já jsem vůbec ráda, když se sama zvednu, a tak mne povzbudil, že jsem svižně vstala s úsměvem.Posnídala jsem společně se svou kmotrou Rosničkou a dalšími kamarády. Nastal čas se rozhodnout, kam se vydáme na pěší tůru. Po chvilce vyrážíme s kamarády a před námi běží Brita, fena německého ovčáka kamaráda Guláše. Nemohli jsme ji sebou vzít a také dostat zpět na kemp až mne napadlo že si všichni vyšlápneme nazpět a zabralo to. Brita skutečně opět běžela před námi jako horský vůdce.Pak ji nalákal Guláš do auta a zavřely se za ni dveře a my mohli konečně vyrazit tím správným směrem. Při chůzi a mezi tlacháním často zaznívala obdivná slova o krásách krajiny zářící ve slunci všemi barvami...to byla pastva pro oči.
V polích jsme zpozorovali myslivecké hlídky s kulovnicemi - měli jsme obavy, že to dál nepůjde, ale po rozhovoru s nimi a ujištění, že nejsme jejich cílem, nám bylo jasno - oni jistí případný únik divokých prasat z nedalekého lesa, kde je na ně políčeno. Prošli jsme bez úhony chráněni ozbrojenými hlídkami až do Herbortic. Nakonec jsem si to užívala a povykovala na ně: "Jsme trampi a jsme hájeni!" Ještě se mi nikdy nestalo jít a být chráněna před divou zvěří. Po cestě nám domorodci sdělili, že rozhledna Lázek, kam jsme mířili, je rozbita a vstup na ni je na vlastní nebezpečí.

Správný směr další cesty nám udala tabule hlásající dobroty ze zvěřiny. Vstupujeme do restaurace Na mlýně, po chvilce i další kamarádi, je tu najednou plno, je tu i veselo. Všichni si pochvalujeme dobrou krmi a s kostatováním, že i my jsme pomohli přírodě od přemnožené černé zvěře, vyrážíme jinou trasou k Chudobě a pak dál na kemp. Přišli jsme spoceni a žízniví díky teplému počasí, ale také velice spokojeni, vždyť ta všudy přítomná krása malebných kopečků, luk s remízky a barevných lesů nás potěšila, ani jsme na ni nemuseli koukat zhora.
Na kempu už skončily soutěže Hod kládou žen, mužů a smíšených dvojic, pak Hod nožem a pro děti Hod kroužkem. Za mnou přiběhl se pochlubit spokojený Sokol, že ač uklouzl na kravinci má dvě placky - dal do toho vše! Sekretář jednu placku - oba jsou šikovní kluci dobře reprezentovali naši osadu. Kamarádi zůstali po soutěžích venku před lesem na sluníčku, kde se hrálo, tlachalo a dalo se sedět I na zemi, jak bylo příjemně. Opravdu se počasí předvedlo po ranním šedivci se náramně vyčasilo. Milých kamarádů přijelo "hafo", bylo s kým potlachat, ujasnit si meziosadní vztahy, pozvat se na zimní radovánky a zazpívat si.

Šerif Lišejník zavolal oheň v 18.30 a 4 kamarádi jej zapálili za SVOBODU, LÁSKU, KAMARÁDSTVÍ a PŘÍRODU. Hymnu Vlajku zahráli Saša-Samotář, Žabák a Meky a zpívali jsme všichni. Vlajka T.O.Sen byla na stožáru a šerif nás poprosil o minutu ticha za odešivší kamarády a připoměl oba kamarády z T.O.Drsnejch dědků - Zuba a Medvěda, že i pro ně zahraje Saša smuteční píseň Odešel nám kamarád. Ohnivákem byl pověřen mladý kamarád Zen, velmi se osvědčil při předešlém ohni Znovuzrození T.O.Sen. Pak nastal radostný okamžik - přijetí nového osadníka a to Golema z Chudoby - byl pasován a pokropen vodou z Kančí studánky.

přijetí nového osadníka a to Golema z Chudoby - byl pasován a pokropen vodou z Kančí studánky.
Krásný dárek obdržel kamarád Kubrt od Paragána - foto portrét a další "tablo" -fotek z osadního kempu. Po předání placek za soutěže se rozjelo hudební kolečko kamarádů Saši-Samotáře, duo Kawa a Ewe, pak kapely z dvou osad z České Třebové Vycházející slunce a Mustangů, kamaráda Meka, Kroměřížští kamarádi v čele s Upírem, kamarád Žabák a tak to šlo neustále do kolečka bez přestávek a okolo půlnoci se muzikanti spojili, aby si zahráli oblíbené písničky pospolu. Hráli s chutí a dlouho do ranních hodin. Zen topil opravdu dobře a obdržel Faktůru za dřevo a vše co hoří, jako všichni předchozí Ohniváci
  - měl z ní radost - pěkná památka. Kamarádi postupně odcházeli spát a i já s Oranem jsem šla spát kolem půlnoci.

Nedělní ráno bylo zahaleno hustou mlhou, ale našli jsme se všichni, co jsme tu nocovali. V 10 hodin evropského času jsme utvořili kruh přátelství a Saša

zahrál Píseň přátelství. Šerif vyslal stisk po kruhu, abychom stvrdili, že se zase sejdeme a rádi k nim na kemp přijdeme.
Byl to krásný a pohodový víkend i ta příroda se oblékla do zlata, a tak přeji osadě ZLATÉ ČASY, ať se vše nadále třpytí ryzím KAMARÁDSTVÍM, tím nejcenějším zlatem.
                                                                   Zapsala Hadačka, T.O.Měsíční údolí -Ústí nad Orlicí..
  foto Hadačka a Zen a článok poslala Hadačka

(Texty sú zverejňované tak, ako boli zaslané autormi a neprešli jazykovou úpravou.)

© 2015 Vytvoril Frenky - TO.Yukon

Windows Internet Explorer

Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024