AhojAhoj 2016 - 5O výročie T.O.Kamarádi staré řeky

50. výroční oheň KAMARÁDI STARÉ ŘEKY.

Když se psal rok 1966 a KAMARÁDI STARÉ ŘEKY měli první potlach, bylo mi 6 let, ale i tak jsem již o trampingu měla povědomí. Můj dědeček byl členem tramské hudební skupiny ONTARIO KLUB a za mlada jezdili do Bojovského údolí na chatu Ontario a v Lucerně a v Radiopaláci v Praze vyhrávali soutěže tremské písně spolu s Lišáky a Settlery a děda uměl krásně vyprávět ... o přírodě, o kamarádech, o osadách, o láskách i zklamáních... prostě o životě. Na dobrou noc mi zpíval „Hajej dítě moje hajej“ a já velmi záhy

Dlouhý Red-Pavel Petříček alias-Rafika-šerif osady, Stany-Standa Prošek, Keny-Karel Zikán, Sifon-Jarda Utratil, Baron-Pepik Patera, Kaďan- Pepik Karas. Dole Pedro- Petr Konc
(foto převzato ze stránek KSŘ)

všechny ty staré krásné trempárny zpívala spolu s ním a od třinácti let i hrála na kytárku. Léta plynula ... dědeček je už dávno na posledním vandru tam nahoře a mně se od roku 1974, kdy jsem poprvé vyjela s báglem a kytarou na Brdy dostalo té cti na těch cestách a u ohňů zažít spoustu nádherných a nezapomenutelných setkání a poznat nepočitatelné množství kamarádů. I KAMARÁDY STARÉ ŘEKY už znám pár let a mimo to, že je pravidelně fotím na jejich hudebních vystoupeních na Barče, vždy se za nimi moc ráda vypravím do Berouna k ohni. A tak to tak přišlo, že jsem si jejich 50. Výroční oheň prostě nemohla nechat ujít. Že bylo od pátku sychravo a krušno? No a ... nejsme z cukru. To potvrdila i velmi hojná účast ostatních kamarádů na campu v Údolí Ztracených .... I přes opravdu čvachtající blátíčko a občasné poprchávání se všichni sjeli, soutěžili, hráli a zpívali ... prostě klasika jak má být. A v 18.00 slavnostní zapálení ohně ... krásný – opravdu krásný proslov Barona, Vlajka vylétla vzhůru a pár z nás zamáčklo slzu při vzpomínce na ty, kteří už tu s námi dávno nejsou... KAMARÁDI STARÉ ŘEKY obdrželi spoustu dárků, placek a gratulací k tomuto krásnému výročí a pak už se zase hrálo a zpívalo a povídalo ... lesem se neslo „umííííí“ a tóny písní, skákajíce přes kaluže, bláto, kořeny a kamení mizely někde v dáli ve vlnách Berounky a v mém srdci zůstal další krásný pocit, že tu pořád ještě jsme a vzhledem k počtu dětí na tomto krásném potlachu ve mně koření i přesvědčení, že s tím trempingem to je pořád ještě dobré a následníci dorůstají a jednou tu káru převezmou.