V říjnu 2015  nás osadníci trampského státu Ostrov snů překvapili zajímavým, ne zrovna tradičním  spojením nultého výročního ohně a trampské svatby. Tím zřejmě zahájili  řadu ne příliš tradičních okolností pro konání svých výročních ohňů.
Letošní v pořadí první výroční oheň se konal první říjnový víkend na campu Ostrova snů, který je skryt pod korunami stromů v krásné přírodě v  okolí Lanškrouna.  Letošní setkání nebylo tradiční v tom, že na vánoce roku 2015 nešťastnou náhodou shořel trampskému státu srub. 

Byly to smutné vánoce, o to je veselejší, když vzniká na původním místě sroubek nový, rozšířený o místnost pro spaní kamarádů, s novou kadibudkou, kulnou apod. Seděli jsme tak u kuchyňského ohně vedle rozestavěného srubu, kde místy jsou vidět zbytky ohořelého srubu původního. Nikdo ale netesknil, mnoho kamarádů přes léto pomáhalo se stavbou nového srubu, další přivezli materiál, budoucí vybavení a tak dál.
Bylo úžasné pozorovat příjezdy některých kamarádů, kteří na střeše svého automobilu přivezli stůl a židle, aby měli kamarádi na campu v novém budoucím srubu u čeho sedět, jiní dotáhli obrovský balík  složené plachty pro zastřešení sezení a další třeba krásný dort pro dodání energie a radosti.
Celý víkend se nesl v duchu radosti a optimismu. Starý Pajda zajistil krásné podzimní počasí v duchu babího léta, kamarádi se sjížděli už od čtvrtka, aby pomohli osadníkům doladit co bylo třeba – některé osadníky zradilo

bohužel jejich zdraví a jejich ruce tak nahradili kamarádi, kteří nejsou kamarády jen podle názvu.
V pátek se hodně povídalo, hlavním tématem byl samozřejmě rozestavěný srub, hrálo se a zpívalo až do pozdních nočních hodin.
V sobotu se někteří kamarádi vydali na prohlídku okolních osad a krásných míst. Takže i camp T.O.Ohaio na chvíli ožil návštěvou kamarádů, kteří zde ještě nebyli. Výprava rovněž zavítala na pravěkou osadu Křivolík http://www.krivolik.cz/ , která je muzeem pod širým nebem „Člověk pozoruje jeskynní malby svých předků a chce znát jejich smysl. Když stojíme před obrazy, vidíme je stejnýma očima jako dávný umělec, a přesto nás dělí tisíce let. Něco z toho dávného člověka v nás zůstalo a my to nacházíme“.