|
V
roce
1975
kamarádi
Milan
Kryšpín
Slavík a
bratři
Bartošíkovi
Vlasta
Zobák a
Pavel
Zobák
ml.
pozvali
kamarády
na I.
Zimní
ohen,
který se
konal za
obcí
Kaliště
pod
Javořicí
–
nejvyšším
kopcem
Ceskomoravské
vrchoviny.
Akci
nazvali
Zimní
hry.
Koho by
tehdy
napadlo,
že se
tahle
akce
udrží
při
životě
celých
43 let.
Byl to
běh na
dlouhou
trat.
Následující
dva
velké
zimní
ohně se
konaly u
Hodic,
pak se
akce
přesunula
k
Lovětínu
na Camp
osady
White
Canyon.
IV.
Zimní
hry byly
poznamenané
návštěvou
VB.
Někdo je
tehdy v
roce
1978
udal,
dodnes
se neví
proč.
Dokonce
je někdo
spojoval
s
Chartou
77, ač
oni
nikdy
netahali
politiku
na čundr
a je to
tak
dodnes.
V
jedenadvaceti
letech
odešel
Kryšpín
na
vojnu.
Naštěstí
se mu
vždy
podařilo
dostat
dovolenku,
aby se i
jako
základák
mohl
zimních
her
zůčastnit.
Po vojně
odešel
pracovat
do lesů,
jako
lesní
dělník.
Při té
příležitosti
našel
přes
známého
hajného
flek u
Salavic,
kde se
konaly
6. – 9.
Zimní
hry.
To se
již
Zobáci z
rodinných
i jiných
důvodů
do
organizování
nezapojili
a
Kryšpín
na to
zůstal
sám.
Přidali
se k
němu
kamarádi
Hadas a
Vitamín
a občas
pomahali
i jiní.
Na
Vysočině
většinou
bývalo
hodně
sněhu i
pěkné
mrazy,
ale to
nikdy
neřešili.
Už horší
byla
obleva,
nebo
náledí. |
|
Ahoj Lilka v Bulachu |
|
V
roce
1981 ho
osud
zavál do
Brna a
začal se
seznamovat
s
brněnskými
trampy.
Hadas ho
pobízel,
aby
přestal
pořádat
hry na
Jihlavsku,
ale
přesídlil
je na
Brněnsko.
To se
záhy
stalo.
Casem se
zimní
hry
přejmenovaly
na Zimní
tábořeni.
Také se
pomalu
přestávalo
soutěžit,
ale bylo
to
hlavně o
setkání,
muzice,
zpěvu a
všemu co
k tomu
patří.
Někdy v
roce
1986 se
Kryšpín
seznámil
s
kamarádem
Dechtíkem
a
založili
Camp
Dechtárna.
To je do
dnešních
dnů
jejich
základna.
Postupně
se k nim
přidávali
další
kamarádi
a
přiložili
ruce k
dílu.
Díky
tomu
mohou
tyhle
ohně
hořet
dál a
dál. |
V
roce
1987 se
krátce
vrátili
i s
pětadvaceti
brněnskými
kamarády
do
Lovětína
u
Jihlavy,
na Camp
osady
White
Canyon.
Tam také
prožili
nejmrazivější
noc,
když
bylo
-27.
Větší
mráz prý
Kryšpín
dodnes
na
čundru
nikdy
nezažil...
Ne
pokaždé
se tahle
akce
konala
vyloženě
pod
širým
nebem.
Třeba
12.
zimní
táboření
proběhlo
na ranči
osady
Rowers v
Radoškově,
dvakrát
na chatě
osady
Pavouk
na Bílém
potoce,
třikrát
u
kamaráda
Kosti na
trampském
táboře
Ruda. To
pětadvacáté
se
dokonce
konalo
ve
Westernovém
městečku
Siklův
Mlýn a
pětatřicáté
na
Plzensku
u Bédi
Sedifky
ve
Stáhlavicích.
Jednou
také na
Bobravě
u
kamarádů
Marcely
a Bobra,
či
kamaráda
Prcka.
Většinou
ale byl
ohen
venku.
Největší
osmihraná
hranice
vzplála
na 30.
zimním
táboření.
Plameny
šlehaly
do výšky
zhruba
sedmnácti
metrů.
Letos se
konal
prý
poslední
velký
ohen, po
delší
době
opět s
osmihranou
hranicí.
Vzhledem
k svému
věku
kamarádi
rozhodli
odejít
trochu
do
ústraní.
Budou se
sice
scházet,
když jim
to
zdraví
dovolí,
do té
doby co
budou
žít vždy
posledni
víkend v
lednu,
ale
větší
akce
ponechají
mladší
generaci...
Kryšpín
mi pri
našem
rozhovoru
zdůraznil,
jak je
velmi
vděčný
všem
současným
členům
osady za
obětavost
a pomoc
při
pořádání
těchto
akcí,
bez nich
by to
zkátka
nešlo.
Tímto by
jim rád
(a my
všichni
jistě
taky)
moc
poděkoval...
Dnešní
členové
Campu
Dechtárna
jsou
Dechtík,
Kryšpín,
který to
všecno
spískal,
Tonda,
Prcek,
Hasič,
Moka,
Lad‘a,
Džabas,
Džovas,
Zdenek -
Kondor,
Klečon,
Cvrk z
Austrálie
a Zanek.
Béda
Sedifka
je
jejich
čestný
člen,
jezdi na
tuhle
akci
pravidelne
od 10.
vyroci,
tehdy to
byl
ještě
jenom
Béda,
dávno
předtím,
než mu
zešedl
vlas a
vysloužil
si tím
ten
dodatek....
Svou
přítomností
dodává
zimnímu
táboření
ten
správný
punc a s
kytarou
dodnes
rozdává
ty
správné
tony.
Přejeme
všem
kamarádům
z
Dechtárny
at jim
zdraví
slouží
co
nejdéle
a mohou
zapálit
ještě
spoustu
malých
zimních
ohnu...A
moc jim
děkujeme
za ten
nádherný
velký
poslední.....
Ahoj
Lilka v
Bulachu,
10.
února
2017 |
|
|
vložené
17. februára 2017 |
|
(Texty
sú
zverejňované
tak, ako
boli
zaslané
autormi
a
neprešli
jazykovou
úpravou.) |
|
|
|
|
© 2017 Vytvoril Frenky
- TO.Yukon
Windows Internet Explorer
Optimalizácia pre rozlíšenie 1280 x 1024
|
|
|