Jeden den v Orlických horách Velká Deštná

Tato legendární věta pravděpodobně vznikla v domě u Blackwellových, roku 1875 ve státu Ontario v kanadě. Kde E.T.Seton prožíval s ostatními chlapci drobná dobrodružství při hrách na indiány, postavil své první týpí, vybudoval hráz rybníka, vyrobil luky a šípy a naučil se, mnohému z toho, co potom popsal ve Dvou divoších.

Tato věta mě někdy nakopne a donutí vystrčit hlavu ze své ulity Tuláka samotáře. Chtěl bych pozvat všechny milovníky hor a lesů na malou exkurzi po Orlických horách.

Krásné a teplé babí léto nutí k akcím ve volné přírodě a nekonečnému toulání. Nápad a sbalení bylo dílo okamžiku a tak z chvatného balení se procitáme v serpentinách uprostřed lesů na vrchol Šerlich k Masarykově chatě. Malou procházku začínáme na vrcholu Šerlich a pozvolna stoupáme na nejvyšší bod Orlických hor, Velkou Deštnou.

Poslední boj přírody s ročním obdobím se projevuje několika květy pozdních rostlinek, zpěvem a cvrlikáním se ozývají drobní ptáčci a sem tam, se nechají i zahlédnout. Křivky nás lákají na svačinu, louskáním semínek ze šišek kosodřeviny. Příroda míchá na paletě barvy podzimu a začíná s prvními črty na listnáčích a horských loukách. Plnými doušky hltáme krásy babího léta a snažíme se nevnímat desítky šílenců na horských kolech, pramálo obeznámených o toleranci na turistických stezkách. Na vrcholu Velké Deštné nás vítá překvapení v podobě vyhlídkové věže, sice jenom malé a sbité z klád, ale vyhlídka. Pohled na krajinu dává zapomenout na daleko od sebe přibité stupně, na horizontu se v dálce rýsuje surové pohoří Jeseníků, kde i smrky jsou hrubší jako by říkaly, my jsme vyrostli na kopcích Hrubého Jeseníka. Pohled na západ lemují Krkonoše, ještě chvilku váháme, zda se neobjeví hřmotný Krakonoš na své procházce po horách, ale nakonec se vracíme do reality a sestupujeme dolů na pevnou zem, kde se nehoupe vyhlídka. Dojíme si zbytky svačiny a už dosti osamoceni se vracíme zpátky na Masaryčku. Nezbytná zacházka k hraničnímu kameni a pak už jenom čekáme, co vybarví zapadající slunce na večerní obloze…

Neumím nafotit atmosféru a náladu, tak jenom malé nakouknutí přes objektiv s přáním, „Suchou vandr stezku“.

                                                                                                                                                   A H Ó Ó Ó J,   Tulák.cz

                                                                     fotky poslal Túlak.Cz