Bzzz,
cvak, blik ...
Tak jsem byl zase po
čase na potlachu. Ne
že by je člověk
přímo vyhledával,
ale jednou za čas to
není na škodu, se
sejít se starými
známými.
Den plný klábosení s kamarády utekl jako voda, na údolí se
snáší soumrak a
kvapem se přiblížil
onen okamžik na
potlachu
veledůležitý -
zapálení
slavnostního ohně.
Hranice jak
vystřižená z reklamy
na tramping se pyšně
tyčí uprostřed
kamenného kruhu,
kolem další,
podstatně větší,
kruh z trampů,
trampic a trampat.
"Volám oheň", zazní
konečně a čtyři
pochodně se dají do
pohybu směrem k
tlachovišti.
A v tu chvíli to vypukne. Do té doby klidní trampíři se
začnou míhat, vlnět,
poklekají, aby během
okamžiku opět
vstali, postupují o
krok vpřed, couvají
o dva zpátky ...
Plameny, které
začínají olizovat
hranici, zanikají ve
světlech blesků
fotoaparátů,
praskání dřeva je
přehlušeno jejich
bzučením, cvakáním a
jinými pazvuky a
tváře jejich
majitelů jsou
namísto ohněm
osvíceny podivnou
září z displejů.
Celá ta chvíle,
alespoň pro mne
posvátná, najednou
ztrácí na své
vážnosti a je
degradována na
úroveň atrakce typu
Karlova mostu v
zajetí japonských
turistů.
A to už raději nemluvím o těch, kteří na svých fotografiích mají
dokonce zachycené
kamarády, zpívající
Vlajku, nejlépe
pěkně z podhledu,
aby se do záběru
vešel i oheň. Já
vím, je to
fotogenické, je
šance vyhrát s
těmito záběry
kdejakou trampskou
fotosoutěž, ale je
vůbec možné takové
záběry pořídit při
písni, která by měla
každého trampa
postavit do pozoru,
přibít mu ruce k
tělu a pohled upnout
do středu ohniště?
Ano, určitě by se
řešení našlo. Vybrat
jednoho dvorního
potlachového
fotografa, který se
o záběry z těchto
okamžiků poté rád se
zájemci podělí. O
tom, kdo to bude,
nechť rozhodne třeba
odpolední soutěž v
hodu teleobjektivem.
A nebo že bych začal
pořádat fotografické
semináře, kdy v
podvečer budem
zapalovat jednu
hranici za druhou a
početný kompars v
trampských úborech
dotvoří potřebnou
kulisu? Těžko říct,
ale rozhodně by
těmto trampským
setkáním prospělo,
kdyby opět začalo
platit staré dobré
pořekadlo "Co Čech,
to muzikant" místo
stávajícího "Co
Čech, to fotograf".
Toť můj názor a nyní mě můžete, trampové-fotografové,
ukamenovat. Ale
doufám, že jen svými
aparáty, protože
rozebrání posvátného
kruhu k tomuto účelu
by byl už opravdu
vrchol neúcty k
našim tradicím.
Šlápi
|