|
O
PRAOTCI TRAMPOVI
Bylo to kdysi v šerém dávnověku.
Všichni lidé žili
spořádaně ve svých
činžácích a pod
širákem přespávali
jen politováníhodní
notorici, které domů
nedonesli vlastní
nohy ani hodná
manželka.
V té době se v ohromném (tenkrát ještě
nezačouzeném) městě
narodil praotec
Tramp. Chtěl být
myslivcem, cowboyem
nebo indiánem.
Nepodařilo se mu ani
jedno – šel do
fabriky. Proklínal
svůj osud, v
pracovní době se
toulal po prériích,
někdy vyráběl zmetky
a mistr si nad ním
rval zbytky svých
řídkých kadeří.
Jednou v sobotu
odpoledne (ano,
tenkrát se ještě v
sobotu pracovalo)
odešel s jarním
vánkem proti proudu
Veliké řeky.
Kam odešel a co se s ním dělo, ví snad jen výr
hnízdící nad
vývratem. Vrátil se
v pondělí ráno –
otrhaný, špinavý a
bez halíře v kapse.
Skočil k soustruhu,
hvízdal si a plnil
plán na 110%.
Spolupracovníci ani
zničený mistr ho
nemohli poznat. „Kdo
jste, pane, a co tu
děláte?“ „Jsem přeci
Tramp“, bránil se.
Všechno marné –
nepoznali ho a
vyhodili. A od té
doby se po světě
začaly potulovat
různé existence,
které se bijí v prsa
a vykřikují známá
slova praotcova: „Jsem
přeci tramp!“ Ale
nepleťte se. Praví
potomci starého
Trampa nekřičí na
celé kolo a
neupozorňují na
sebe. Tiše se plíží
houštinami, dělají
nenápadné ohýnky,
maskují své stopy a
za měsíční noci
notují táhlé smutné
písně. Bojí se, aby
je zas někdo
nevyhodil – jako
jejich dědečka.
|
