Vander z Karlštejna do Žerotin 1.9.- 4.9.2009
																																									    Nápad vznikol pri debate o Čechoslovaku, aby sme sa trocha prešli a tak bola navrhnutá trasa 
																																									Beroun - Žerotín. 
																																									1.deň    Ráno 8.01hod. Sme sa vydali na cestu Hary a ja ako obyčajný Jano. Docestovali sme do Prahy a pri čakaní na spoj do Berouna pri popíjaní pivka došlo k malej zmene náš vlak išiel cez  Karlštejn. Bolo rozhodnutie a tak sme si išli pozrieť hrad Karlštejn a odtiaľ sme išli sa prejsť cez Veľku a malú Ameriku a Mexiko. Bola to správna zmena,oplatilo sa to vidieť. Prespali sme v Srbsku v kempe pri Berounke. Celu noc tam jazdili vlaky, človek si myslel, že stan ma postavený na koľajach.....                             celý článok     Jano z Lodenice Gidra     vlož 9.9.2009  
																	
																																									 
																																									 
																																									
																Ahoj  
																																									
																	 
      Tak jsem se vrátil z vandru a tady Ti posílám   
																	pár vět o 
																	vandru a 
																	Šumavě. 
																	Fotky jsou 
																	focený 
																	telefonem, 
																	takže na 
																	nějaký extra 
																	kochání se 
																	to není.         
																	 celý 
																	článok     
																	              
													Měj se zatím 
																	hezky a 
																	Ahóóóój 
																	Hroch           
																	vlož 
																	7.8.2009  
																	
																																									  
																																									Toto nechcite zažiť             vložené 11.8.2009 
																																									 
																																									S kamarádem Malinou, vybral som sa šalinou.  
																																									To Vám povím, byl to fígl, projít na ní tenhle prigl.  
																																									Špilas někde v dáli straší, ten je cílem cesty naší.  
																																									Z hůry jsem si bágl vzal, do něho jsem pantok dal.  
																																									Žufánek a ještě křidlu,co když se ty věci zídu.  
																																									Jak vycházím z toho štolu,z fošny jsem se zdrbal dolu.  
																																									Seru na to a du dál, o čagan se opírám.  
																																									Možná s toho , že jsem spad, začínám mít velký hlad.  
																																									Pod prutvanem zakůrim, snad si něco uvařím.  
																																									Jenom turkyň,nemám víc, pořád je to víc než nic !!!  
																																									Do ohňa dám halouzku, připálim si Gauloisku.  
																																									Klame ma snád můj zrak? Tohle není žádnej vták!  
																																									Serem taků robotu, drevokocůr v potoku.  
																																									Divím se ,že ještě žije,co tam dělá?! Ruce myje!  
																																									Dám si šňaps jako řemeň, ja som z toho asi jeleň.  
																																									Spil jsem se jak kandelábr, o skalu jsem sebou hrábl.  
																																									T.O. Polnočný jazdec  Pingu    
																																									na 17. výročák T.O. Bříza, asi pred dvoma mesiacmi  
																																									Racek 
																																									Seveřanův soukromý trampský zpravodaj                        vložené 28.7.2009 
																																									Potlatch 
																																									Trampský potlach a indiánský potlatch nemají mnoho společného, přesto se občas uvádějí jako podobné společenské události. Málokdo z kamarádů ví, co to vlastně  potlatch byl a k čemu ve skutečnosti sloužil, uvádím proto stručné informace o této indiánské slavnosti.  
																																									Anglické slovo potlatch pochází z jazyka Činukú, čte se potlač a znamená dávání. Potlatch byla indiánská slavnost, vlastně jakýsi společenský závazek, typický pro Indiány Severozápadního pobřeží. Přírodní bohatství této oblasti vedlo k vytváření nadproduktu a k výrobě velmi propracovaných předmětů, které byli symbolem majetku a společenského postavení. Jednalo se především o vyřezávané dřevěné předměty, textilie, košíkařské výrobky, výrobky z mědi. Tyto předměty sloužili i jako platidla.                                             celý článok 
																																									 
																																									K a m a r á d i   !                                                                          vložené 13.7.2009 
																																									 
																																									Konečně se blíží vydání  knihy TRAMPOVÉ. Zašlete informace o vaší Osadě. 
																																									Neměly by chybět  údaje od těch z vás, které se nám ještě nepodařilo 
																																									kontaktovat. Uvítáme vše, co lze v knize reprodukovat. Zajímají nás také 
																																									příběhy, události, různé společenské aktivity - (potlachy), kulturní, 
																																									sportovní cestovatelské. Tedy popis života v minulosti ale hlavně v 
																																									současnosti, zmiňte také osobnosti (malíř, fotograf, kronikář,  kameraman ,muzikant - skupina, herec, sportovec - tým.). Pište co je v&a acute;m  
																																									nebo kamarádům známo. To se týká  informací, obsažených v následujících  
																																									bodech, které od vás potřebujeme:  
																																									                                  celý članok  
																																									Malé zamyslenie sa nad trampskými cennosťami a starožitnosťami 
																																									                                                                                                 vložené 
																																									26.5.2009 
																																									 Každý z nás trampov vie, že i ten najmenší darček s trampskou tematikou zhotovený vlastnými rukami, kamarátov značne poteší a obdarúvaný ho opatruje dlhé roky, niekedy dokonca i celý život, ako veľkú cennosť, ktorú dostal od kamaráta. 
																																									Stáva sa však nepotešiteľné že trampské artefakty, ako sú camrátka, placky, totemíky, vlajky a aj rôzne iné  spomienkové predmety, dokonca kroniky a albumy trampských osád, sa stali zberateľským záujmom ľudí, ktorí nemajú s trampingom vôbec nič spoločné. 
																																									O to menej potešiteľné je to že niektoré trampské veci sa predávajú dokonca na burzách. /naposledy na inter burze neznámy burzista predával placky, ktoré boli v dávnejších časoch venované nedávno zomrelému kamarátovi Papagájovi/. 
																																									Pýtal som sa ho že odkiaľ tie Papagajové veci má, odpoveďou bolo to, že on ich len predáva s výrazným zlým  pohľadom, ktorý neveštil žiadnu ochotu púšťať sa s ním do ďalšej debaty... 
																																									Je smutné, keď jedno z najvyšších trampských ocenení, kanadská placka pripomínajúca legendu kamaráta Hawkinsa, sa ocitne na stene jednej  výletnej reštaurácie a doposiaľ nevieme, ako sa tam dostala. 
																																									Ešte smutnejšie je to, že rôzni špekulanti predávajú trampské placky a camrátka z potlachov na internetových burzových stránkach za nehorázne vyvolávacie ceny. 
																																									Všetky tieto veci ktoré sa okolo nás v tejto oblasti dejú, si už naozaj zaslúžia výraznú a vážnu pozornosť nás všetkých. 
																																									Je možné že niektoré z týchto predávaných vecí boli ukradnuté z vylúpených trampských chát a i toto je možnosť, ako kradnuté trampské  veci speňažiť. Tomu však akosi zrejme už moc nepomôžeme... 
																																									Avšak je aj dôvodné podozrenie, že tieto trampské veci pochádzajú aj od dobrodruhov, ktorí sa vydávajú za zberateľov trampských artefaktov budúceho trampského múzea. 
																																									Preto najmä starších kamarátov žiadam, aby svoje „trampské poklady“ nikomu za týmto naoko dobrým úmyslom neodovzdávali, keď trampské hnutie nechce navždy o tieto veci takto ľahkomyseľne prísť. 
																																									Iste je,  že v  múzeách,  keď už začínajú vznikať trampské expozície, tieto veci radi príjmu. Treba však zobrať na zreteľ že preberanie týchto vecí do múzeí sa deje na základe úradného písomného protokolu, ktorí hovorí o tom, že či sa jedná o vec trampským darcom darovanú, zapožičanú, či kúpenú múzeom.... 
																																									Takže bez takéhoto oficiálneho protokolu nikomu v budúcnosti svoje cenné trampské veci a maličkosti nezverujte a ak sa ich predsa len chcete zbaviť, zverte ich osobe, ktorú naozaj dlhé roky poznáte, je z trampského prostredia a ktorá sa naozaj postará o to, aby tie naše trampské maličkosti zostali pamiatkou pre ďalšiu trampskú generáciu.. 
																																									                                                                                  Pekelník z trampskej osady Hay River 
																																									 
																																									Proč píšeme písmeno "e" místo "a"                
												vložené 
																																									22.5.2009 
																																									 
																																									Za slovo "tramp" vděčí svět v podstatě Kolumbovi, americké chudině a 
																																									Jacku Londonovi. Ve světě psané slovo "tramp" vždy znamenalo a dodnes 
																																									znamená něco jiného,než jak u nás za třičtvrtě století zdomácnělo. 
																																									Tremping se u nás postupně vyvíjel již od doby před vznikem I.česko- 
																																									slovenské republiky a tuto dokonce po roce l992 i přežil. Naše tradice ve svobodě, 
																																									volnosti,vzájemném kamarádství,hudbě, poesii, próze, grafice 
																																									zvadel,malování a vypalování camrátek a placek,řezbářství, v trempských 
																																									sportech,hrách a především v samotném pobytu v přírodě nám dává vše, co 
																																									si nemohou koupit ani největší boháči světa. Neměli to ani američtí 
																																									trampové. 
																																									Prostě za 75 let oficiální existence našeho hnutí, máme tu ve střední 
																																									Evropě (kamarádi ze Slovenska,na vás nezapomínáme) trempy a ne trampy i 
																																									když výslovnost zůstává stejná. Možná i cizinci pochopí, že tremp u nás 
																																									není to co tramp u nich. 
																																									(část textu použita z letáku "HOT"-Hnutí na obranu trempingu) dík! 
																																									Pozn.:W.Matuška před lety řekl: "někteří cizinci napíší PYC a nás potom 
																																									nutí,abychom to četli jako RUS                                                                           zdroj:internet  
																																									Je-li vandr,není vandr jako vandr                      
												vložené 
																																									22.5.2009
																																									     Když se ptám poslední dobou některých kamarádů i kamarádek, zda pojedou o víkendu na vandr, slyším často odpověď:"ty si se zbláznila, vždyť s kapelou hrajeme." - "A co příští týden ?",neúnavně dorážím. - "To zas hrajeme v pátek tam ... a další sobotu přece támhle ..."Stejně častá je odpověď:"jedeme na hudební festival,pojeď taky.A další týden se chystáme na koncert ..." To mně stačí, dím si pro sebe a říkám: "Tak ahoj". Hudbu mám nesmírně ráda, je i dominantní částí trempské kultury.Ovšem tremp patří především do přírody.Co si mám myslet o lidech, kteří téměř každý víkend vyhledávají hudební festivaly, koncerty, country bály atd. Jsou to ještě trempové? Vždyť trempská píseň nejlépe zní v lese u ohně, u vody,mezi skalami,někdy v útulné hospůdce a s pravými trempy k tomu. Občas přesto nevydržím a podlehnu jakémusi hlasu,nebo snad magnetismu Svojšic? Nevím,ale vždy je zde nádherná atmosféra,kterou se marně snaží narušovat počasí buď vedrem, nebo jako v červnu vytrvalým deštěm.I nyní v září to Svojšice jistí. A zase mě mrzí další věc.Můj kamarád to nazývá "stát se otrokem akce" Otroci jsou lidé, kteří přijedou těsně před začátkem  akce  a když tato skončí,ihned uhánějí domů.Přitom víkend trvá od pátku do neděle. Kamarádova osada,pokud má namířeno na nějakou akci, jede v pátek jako na normální vandr, jako mimochodem se zúčastní akce a v neděli večer se vrací jako z každého normálního vandru.Ti,kdo to praktikují, říkají, že takto jsou krásné víkendy i u nevydařených akcí.Svojšice budou určitě tradičně vydařené,ovšem po sobotním vysedávání by nedělní vejšlap prospěl. 
																																									                          Takže kamarádi a kamarádky trempové, pozor na otroctví  zdroj:internet     
																																									 
										
											
											
											Kamarádi. 
										
											
											
											Našel jsem mezi štosy svých spisů 
											jednu zajímavost: 
										
										
										Co 
										je to cancák? 
										
										
										Seděl jsem doma u okna a vychutnával 
										si hrnek kafe. Vtom přišel ze školy můj 
										syn a místo pozdravu se zeptal: „ Tati, 
										co je to vlastně cancák?“ 
										
										
										Tahle otázka mi vyrazila dech, „jak 
										jsi na to přišel prosím tě?“ 
										
										
										„ Víš, ve škole se kluci bavili o 
										tom,  jak tenkrát, co jsi byl ještě 
										mladej, jste chodili do lesa pěšky, 
										zapalovali oheň jednou sirkou a psali 
										jste si do cancáků.“ 
										
										
										Podíval jsem se na něj  a v očích 
										jsem měl bolest. 
										
										
										„Víš prcku, to jsou vodřený nohy, 
										utaženej popruh vod usárny, trochu 
										hladu, prasklá struna na kytaře, sníh, 
										déšť i sluníčko a pevný stisk ruky při 
										slovu AHOJ! Tak to je cancák…“ 
										
										
										                                                                                                     
										Frank sheriff S.K.O. 
										
										
										Psáno pro trampský samizdat „Naděje“- 
										Jevgntown,  ze Severočeského  Mostu 
										v roce 1973. Rozmnoženo přes kopírák na 
										psacím stroji.                                                   
										
												vložené 
																			15.5.2009  
												
												
												
												Vzpomínky na Divoký Západ 
												v Karlových Varech. 
																																									
												vložené 
																			14.5.2009 
												
												
												         
												Koncem padesátých a začátkem 
												šedesátých let bylo ve Varech 
												několik hospod, kde se scházelo 
												zdejší podsvětí. Většinou si 
												říkali karlovarští Chulí a 
												scházeli se ve všech okrajových 
												čtvrtích. Tam nebylo tak draho. 
												To byla hospoda „Beseda“ 
												v Doubí, „Dolní nádraží“ a 
												„Černá Plzeń“ za „Staliňákem“ 
												(dnes Milady Horákové) na kraji 
												Tuhnic. Nad ní nahoře v kopečku  
												byla a snad stále je „Jízdárna, 
												neboli Gáb“, podle toho, že se 
												tam čepovalo pivo Gambrinus. Na 
												boku Národního domu byla krčma 
												zvaná „Kufr“, nad Skleněným 
												palácem „Jizera“, na Čerťáku 
												„Evropský dvůr“, Na Vyhlídce 
												krčma a herna zvaná „Jaro“ a o 
												kus dál opilecká nálevna jménem 
												„Orion.“ Na rozcestí u Dvorů 
												byla taky správná knajpa „U 
												Koníčka“. Bylo jich mnohem víc, 
												ale tahle alkoholická  
												doupata byla asi nejznámější. 
												Skoro všude se čepovala 
												karlovarská desítka a 
												jedenáctka. (Cena 1.50 Kčs a 
												1.70 Kčs.)  
												 viac 
												tu  
												
												       
												Váš  Frank Nykl. 
												
												stopar.cs-info.cz. 
																																									 
																			
																			
																			
																			Zjazd 
																			Bosoriek
																			
																			
																			
																			
																			                       
																			
																			
																			
																			 vložené 
																			4.5.2009 
																			
																			
																			
																			
																			V marci 
																			na 
																			Deň 
																			vody 
																			mali 
																			vodáci, 
																			rybári 
																			a iní 
																			milovníci 
																			tejto 
																			hmoty 
																			slávnostné 
																			otvorenie 
																			sezóny. 
																			Ani 
																			bosorky 
																			neostali 
																			v hanbe. 
																			Dňa 
																			24.4.2009 
																			u Macha 
																			slávnostne 
																			otvorili 
																			svoju 
																			bosorácku 
																			medzinárodnú 
																			sezónu. 
																			Otvorili 
																			nozdry, 
																			vdýchli 
																			vôňu 
																			jara 
																			(pozn. 
																			ročného 
																			obdobia) 
																			a hor 
																			sa 
																			do 
																			práce...  
																			Hlavný 
																			stan 
																			bol 
																			na 
																			Game 
																			farm. 
																			Ako 
																			vždy, 
																			mužské 
																			plemeno 
																			malo 
																			v okruhu 
																			2 km 
																			zákaz 
																			priblíženia. 
																			(okrem 
																			Beniho 
																			- 
																			pes), 
																			ktorý 
																			musel 
																			pod 
																			trestom 
																			začarovania 
																			na 
																			mačku 
																			odprisahať, 
																			že 
																			žiadnu 
																			z bosoriek 
																			neznásilní 
																			a neprezradí 
																			z akcie 
																			ani 
																			slovo, 
																			čo 
																			nakoniec 
																			aj 
																			dodržal.
																			
																			
																			
																			
																			
																			
																			Víkend 
																			bosoriek 
																			bol 
																			nabitý 
																			témami, 
																			akciami 
																			a ako 
																			vždy 
																			pokrmom 
																			a pijatikou.
																			Hneď 
																			ráno 
																			odišla 
																			časť 
																			výpravy 
																			do 
																			„sedmičky“. 
																			Je 
																			to 
																			čierna 
																			diera, 
																			kde 
																			sa 
																			bosorky 
																			cítili
																			
																			
																			
																			dosť stiesnene, lebo nemali svoj obligátny priestor na poletovanie.  (viď foto 
																			radosti, 
																			keď 
																			konečne 
																			vyleteli...
																			
																			viacej 
																			tu  
																			napísala 
																			Bea  
																																									
																																									
												Neco o pozdravech
												
												- 
												Původ pozdravů - Nazdar - 
												Ahoj a čau.   
																																									
															vložené3.5.2009 
												
												
												napsal 
												Napsal 
												Ladislav Nykl,  06. 04. 
												2007,Stopař 
												       
												Již k prvním základům civilizace, 
												patří společenský pozdrav. 
												Pozdravem prokazujeme svému 
												protějšku úctu a také mu dáváme 
												najevo, že patříme, nebo chceme 
												patřit do okruhu jeho známých a 
												přátel. Na Divokém Západě se 
												před dámou smekal klobouk, nebo 
												se dotyčný dotkl několika prsty 
												okraje klobouku. Dnes se při 
												slovním pozdravu lehce ukloníme, 
												nebo na sebe halekáme přes 
												ulici. Slovní pozdrav nás řadí 
												do určité skupiny lidí, kteří 
												mají podobné zájmy, nebo záliby, 
												jenom pozdrav „ Dobrý den “, je 
												univerzální.                           
												   
												viacej tu  napísal 
												Frenk  
																																									 
																																									
															
															Celú noc mrzli v snehu a daždi! 
															
															
															Prečítali sme si 
															článok uverejnený v 
															Novom čase dňa 
															10.3.2009       
																																									
															vložené 31.3.2009 
															
															 Re: odpoveď  od 
															kamarátov ako to 
															vlastne bolo... 
																																									 Ahoj kamaráti. 
												V nedeľu 8.3. sme sa s Fegom 
												vybrali na Košarisko. Keď že 
												Borinka bola pod vodou, rozhodli 
												sme sa že tento krát nepôjdem ja 
												do Borinky, ale Fegosaurus (Frantisek) 
												pôjde za mnou do Rače a pôjdeme 
												na Košky cez Biely kríž. Ideme, 
												kecáme, vlezieme do 1. odbočky 
												na Košku, ideme ,zase kecáme a 
												... ejhle, akosi míňame odbočku 
												na Košku č. 2.Kto by si ju aj 
												všimol? Na celej ceste je 1 m 
												vysoký val snehu, ktorý pred 
												nami zanechal traktor odhŕňajúci 
												cestu. Na jednej strane sneh na 
												druhej strane stĺpik s kompletne 
												olámanými smerovými tabuľami. 
												Ale nevadí. Ideme ďalej. Pred 
												Neštichom kukáme jak bager na 
												tvrdú hlinu .čo to je doprdele 
												pred nami za esíčko? Také sa 
												predsa smerom na Košku 
												nenachádza...Kukáme, dumáme až 
												nám napokon Strážniček  
												práskol baseballkou po kockách. Iste doľava hore.....  viacej nájdete tu                                       Ahoj Pačes  
																																									Existují andělé?  Frank Nykl.                                                                    vložené 19.3.2009 
																																									Nejsem člověk věřící i když jsem pokřtěn a v mládí jsem krátký čas také zkoušel být ministrantem. Všichni ve škole na Nábřeží A.Zápotockého v Karl. Varech, kam jsem chodil,  houfně vstupovali do Pionýra, jen já jsem nesměl, kvůli dědovi, který byl soukromým ševcem a nechtěl na vesnici za Prahou vstoupit do družstva. Byly mu sebrány kůže a verpánek a udělali z něho vykořisťovatele dělnické třídy. On ale vykořisťoval jen sám sebe a jednoho učedníka a já jeho potomek, protože jsem tehdy svého otce neznal, jsem nesměl vstoupit do Pionýrské Organizace. Tenkrát jsem pro to mnohokrát  plakal, dnes z toho mám samozřejmě legraci...              
																																									                                                              celý článok od kamaráta Ladislava "Franka" Nikla 
																																									 
																																									Sobotný večer na BLOODY FOX -  sobota, 14.februára 
																																									 V sobotu poobede sme s  Pedrom, Ringom, Evinou a Heny  po poriadnom šľapaní do kopca zavítali na osadu Bloody Fox. Privítala nás dokonalá trampská idyla - malý drevený zrub, napoly ukrytý v zemi, vôkol zasnežený les, prístup možný len po vlastných. No a vonku pri ohni kamaráti z Ivanky, taktiež pozvaní na dnešný deň. Zalamujeme si palce s Lupim, Halim, Kalim, Zuzkou a Robom, ktorí sú tu už od rána a stihli si urobiť pekný výšľap na Kačín, odtiaľ cez búdy osád Nipigon a Cariboo späť. Vítajú nás domáci Bill, Jošti a Lopi s kamarátmi, a pozývajú ďalej do maličkého zrubu, v ktorom má ale všetko svoje miesto, a správnych ľudí sa tam zmestí vždy toľko, koľko treba. Hostitelia sa o nás vzorne starali, viem že je otrepané písať stále, aký bol dobrý guláš, ale tento... no fakt ... bol vynikajúci. Musím sa pochváliť - aj po mojej bábovke sa zaprášilo, čo komentoval Lupi, že je dobre, že neviem robiť dobrú tlačenku, lebo prezývka „tlačenka“ by sa mi asi veľmi nepozdávala. Celý večer bolo veselo,  o hudbu pri petrolejke a sviečkach  sa postaralo, ako inak, Pekaringo. Pred polnocou sme sa my bratislavčania zdvihli na odchod. Zabárajúc sa do snehu, s gitarami a basou sme pomaly zostúpli do údolia Vydrice . Bolo nádherné ticho, kľud, všade plno snehu, len stopy od turistov, cyklistov a bežiek prezrádzajú, ako rušno je tu cez deň. Keďže bolo 23:59, postáli sme pri budove Mestských lesov, a  počkali, ako sa na digitálnej časomiere prehodil o polnoci dátum zo 14-teho na 15-ty február. Pedro povedal, že toto si treba zapamätať, byť úplne sami, na tomto mieste, kde sú cez víkend davy ľudí, to sa často nestáva. Osadníci začali búdu stavať v 1996om roku, odvtedy sem pravidelne chodia, a o flek sa starajú. Musím dodať, že nielen v búde,  ale aj okolí majú vždy poriadok a čisto. Špaky sú v popolníku, nie porozhadzované po zemi, smeti, fľaše, plechovky...  sa hneď odnášajú 
																																									Bol to pravý trampský večer, ďakujeme za pozvanie. 
																																									Na záver perlička. Basák Ringo si na druhý deň vybehol na bežky. Začínal z Kamzíka,  kde v bufete stretol Mona a Pela, ktorí sa zastavili na pohárik cestou z Bieleho Netopiera, na ktorom nocovali. Škoda, že sme o tom nevedeli, možno by sme ich „ prepadli“ a určite by s nimi bola dobrá zábava. Snáď nabudúce. 
																																									                                                                    Bábovka, T.O.Pohoda Karlova ves     vložené20.2.2009 
																																									 
																																									STO Tambora - Oslava narodenín na Kačíne, sobota 7.2.2009 
																																									Tradične, začiatkom februára, sa na fleku pri kačínskej horárni konala viacnásobná oslava narodenín osadníkov. Tak ako každý rok oslavovali  Kyslík, Kolo, Anča  a Cicka. Tentokrát sa ku nim pridali spoluosadníci Veri a Plutva.  
																																									Poblahoželať a pobaviť sa prišlo asi 40 kamarátov. Ako to  na tamboráckych akciách býva, aj veľa detí osadníkov a ich priateľov, ktoré sa v krásnom, skoro jarnom počasí, aké bolo v sobotu, poriadne v lese vybláznili. 
																																									My s Pedrom sme dobehli na chvíľu, v rámci bežeckého tréningu, no a keďže behať s bábovkou v rukách po Malých Karpatoch sa mi veľmi nechcelo, a bez nej by som sa medzi kamarátmi asi ani nemohla objaviť, vyslali sme dcéru Luciu s kamoškou Gepou a ochrancom, známym  „ paličkonosičom „  vlčiakom Estom. S malými darčekmi a čerstvo upečenou bábovkou si to vyšľapali  z Lamača. Vrhli sa na ňu hlavne deti, my sme sa zas vrhli na faaaaantasticky  pripravené, naporcované prasiatko, ktoré skvele nápácoval, kto iný, ako Cicka. Všetci sa veľmi dobre bavili, a pohostenie bolo naozaj štedré - ako vždy. 
																																									Po vytrávení sme sa  okolo šiestej  s Kalim a Evinou presunuli na Zochovu chatu, kde ďalší trampskí kamaráti organizovali 
																																									   „TraFaFuTu  Zochova chata“ , 7.2.2009 
																																									 ( podrobnosti o akcii viď v príspevku od Lackie a Rendy z 9.2. ) 
																																									Oproti slnečnému Kačínu sme potme dorazili do zasneženej ľadovej krajiny. Striedavo potkýňajúc a šmýkajúc sa, sme sa za Cvrkovej navigácie vyškriabali ku chate, ktorá bola prenajatá na toto stretnutie. Zábava bola v plnom prúde, skupina hudobníkov z radov rôznych trampských osád odpaľovala jednu pesničku za druhou. Keď sa unavili, vystriedali  ich na pár hodín Pedro s Kalim , basoval Pancho, s gitarou ich dobre doplňoval  Krivý. No a so spevom ostatní. Problém s nestabilným mikrofónom vyriešil  mandolínkár Miško -  ten ho priviazal o prázdnu fľašu od šampanského, na banjo sa pridal Čifo. 
																																									Uprostred zábavy sa naraz zhaslo, a  na hudobníkov padla požiadavka, aby zahrali svadobný pochod. Keďže ho nevedeli, zahrali aspoň svadobnú ľudovku...... „ Od Buchlova vietor veje....“ . Konala sa totiž trampská svadba. Konečne som pochopila, prečo Julka zo Sirén mala celý večer na hlave veniec z kvetov. Myslela som si, že ho má ako ozdobu, lebo jej  k pekným blond vlasom veľmi pristal, bol to však svadobný venček.  
																																									Oddávajúcimi boli dcéra Gabiky zo Sirén a Kamion. 
																																									Po tomto peknom obrade zábava opäť pokračovala,  ako som sa dočítala v  príspevku od  od Lackie, až do rána. 
																																									My sme sa zbalili pred polnocou, a spolu so Šprickom a Kaliovcami sme sa postupne po zľadovatelých schodoch zošmýkali na cestu. Ďakujeme za veselý večer. 
																																									                                                                                     Bábovka - T.O.Pohoda Karlova Ves 
  | 
																																								
																																								
																																									| 
																																									 
																																										  Ivanska chotárka.17.1.2009
																																									
																																										  
																																									
																																										       V sobotu sme sa stretli v ivanskej krčme, zvanej Britva o pol ôsmej. Pre niekoho to bolo dosť ťažké dostaviť sa na takúto včasnú hodinu, ale zvládli to parádne. 
																																									
																																										V britve sa pripravovala zabíjačka, prasaťu sa život rátal na minúty a aj náš odchod sa blížil. Po Lupiho zapískaní na píšťalku sme dopili čaj a aj niečo iné a pobrali sme sa smerom ku kanálu. Na moste sme sa počkali a Lúpi nám porozprával o tom, kadiaľ pôjdeme a čo nás čaká. Z mosta sme nabrali smer na Karpaty, popri kanáli až k rezervácii Šúr. Na kraji rezervácie sme sa počkali, aby niekto nezostal pozadu a vošli sme dnu. Prešli sme cestou popri nejakých domoch a okolo areálu ktorý patrí Prírodovedeckej fakulty UK. Za plotom tam chátralo pár chatiek typu Alpinka a celé to tam budilo dojem strašidelného lesa. O pár sto metrov ďalej bol rybník. Je ich tam viac, ale len tento jeden sme navštívili, dali sme si tam niečo na zub a aj čaj padol vhod. Bolo dosť hodín a vzhľadom na to, že sme boli ešte len v polovici cesty, Lupi zhromaždil trampov na jednu kopu a to za účelom spoločnej fotky. Potom sme prešli priamo do bažin v Šúry. Na niektorých miestach bola voda zamrznutá, takže sa dalo pomerne dobre prejsť. Boli sme na takých miestach, na ktoré by sme sa v lete vôbec nedostali. Cestou nazad náš Lupi vzal po náučnom chodníku, ktorý končil pri Čiernej vode. Tam sme prešli ku kanálu a pokračovali sme tadiaľ, kadiaľ sme prišli. Naspať do Britvy sme sa vracali v rozdielnych intervaloch. Niekto bol viac a zase niekto menej unavený, ale vrátili sme sa všetci a to je hlavné. To prasa, čo bolo ráno ešte celé, bolo teraz natlačené v črevách a určené na predaj ako ohromná delikatesa a čuduj sa svete, chutilo aj tým, čo ráno vykrikovali " volajte slobodu zvierat". Aká chutná irónia. Dali sme si prasiatka a nejaké to na zahriatie. V hostinci nebolo miesta a zima bola ako sa patrí, tak nás zavolal kamarát Šaman ku nemu domov. neveril som tomu, ako sa dokážeme pomestiť, však nás nebolo zrovna málo, ale nemusel som mať obavy. Miestnosť v pivnice mala dostatočné rozmery na takú početnú sešlosť. Lupi, po pár pesničkách ukončil tohoročnú Chotárku, rozdal nám pamätné listy a poďakoval za bohatú účasť. Potom sa začali kamaráti pomaličky vytrácať. 
																																									
																																										  
																																									
																																										  
																																									
																																										Správa pre Lupiho! 
																																									
																																										Za všetkých zúčastnených Pezinčanov, Tebe a kamarátom z Ivanky ďakujem za parádnu sobotu!  
																																									
																																									  
																																									 
																																									prevzané zo stránok www.sdruzeni-avalon.cz 8.1.2009
																																									                        TRAPSAVEC 2009 – XXXV. ročník!
																																									Počátkem sedmdesátých let… 
																																									…byly všechny trampské a jim příbuzné časopisy – Tramp, Tulák, Jižní stezka, Camp – minulostí a to jak z ekonomických důvodů, tak hlavně díky husákovské normalizaci. Vzniklé vakuum a nemožnost publikování trampských autorů se v roce 1971 snaží vyplnit Vlasta Štefanová - Briggi z Hradce Králové založením trampské literární soutěže TRAPSAVEC. Po jeho pátém ročníku přišla vynucená pauza, zapříčiněná zvýšeným zájmem tehdejší Státní bezpečnosti. Soutěž se podařilo obnovit v roce 1979 ve spolupráci s tehdejším redaktorem rubriky Táborový oheň v časopise Mladý svět Honzou Dobiášem. Od té doby se Trapsavec koná každoročně. V roce 1984 předala Briggi organizační žezlo do Brna Milanu Plchovi - Belmondovi a Víťovi Obůrkovi. Díky propagaci nejen v již zmíněném Mladém světě, ale       i v Mladé frontě a na různých písničkových akcích se v roce 1986 podařilo dosáhnout historického maxima v počtu zaslaných prací - šlo o 796 básní a povídek. Zároveň od roku 1985 vychází sborníky vítězných prací, které do té doby byly publikovány převážně jen v trampském samizdatu. 
																																									Po přelomovém roku 1989 
																																									…organizaci převzala Věra Malátková - Teta Věra z České Třebové.    O pět let později nastává další stěhování a to do Náchoda k manželům Juanovi a Aťce Hlavatým. Na přelomu tisíciletí dochází k další výměně, tentokrát však jde i o výměnu generační. Organizace Trapsavce přechází do rukou Ivy Spurné - Dráculei a Michaela Antonyho - Tonyho z pražského Avalonu. V té době - při příležitosti právě pořádaného XXV. ročníku - vychází obsáhlý Almanach Trapsavce obsahující skoro dvě sta vybraných prací z těchto ročníků. Jsou obnoveny i tzv. Sleziny psavců – setkávání autorů a autorek s porotci v průběhu roku.  
																																									  
																																									Skoro dvě desítky časopisů s trapsaveckou tvorbou… 
																																									… z Čech, Moravy i Slovenska a v poslední době i různé webové stránky a servery zveřejňují povídky a básně poslané do Trapsavce. Pro spoustu autorů a autorek se jedná o jejich první publikační zkušenost a pobídku k další autorské cestě - což je jedním z hlavních cílů této soutěže. Zároveň současný organizátor Trapsavce - tedy Sdružení Avalon - úspěšným psavcům vydává autorské sbírky, sborníky a knížky s jejich tvorbou. Počet těchto publikací dosáhl v roce 2008 čísla 95! Nepočítaje v to několik sbírek vyšlých mimo ediční řady a autorská čtení na několika klubových scénách. Vychází i trapsavecký občasník Řádky, který je účastníkům soutěže posílán zdarma               a každý pátek je Trapsavci věnován prostor na folkovém serveru www.folktime.cz 
																																									Za dobu trvání soutěže… 
																																									…se jí zúčastnila tisícovka psavců jak z České republiky a Slovenska, tak i z českých emigrantských kruhů v Kanadě, Švýcarsku, Spojených státech, Německu a z dalších zemí. 
																																									Celkem bylo v letech 1971 až 2008 posláno do Trapsavce přes 9 000 povídek a básní.  
																																									Výsledky Trapsavce se vyhlašují… 
																																									…na každoročním ohni Trapsavce, tradičně v sobotu večer třetí víkend v září. Všem účastníkům soutěže je posláno zvadlo. 
																																									Na tomto ohni probíhá nejenom slavnostní vyhlášení výsledků, ale konají se zde každoročně výstavy kresleného humoru, fotografií ze soutěže Trasa, zaslaných prací atd. 
																																									Nechybí ani tradiční akustický festiválek Trapsavytí, seminář, kde porotci před psavci obhajují svá rozhodnutí a „Trapsavecký veletrh“, na kterém je k dostání většina trampských a tábornických časopisů i autorských knížek a sbírek vydaných v Čechách, na Moravě i Slovensku 
																																									Každý účastník soutěže dostává sborník vítězných prací. 
																																									Propozice Trapsavce
																																									Soutěž je tématicky zaměřená na práce zasvěcené přírodě a trampování.  
																																									Soutěží se ve třech kategoriích dle věku a předchozích literárních úspěchů v Trapsavci 
																																									- Próza a poezie – kategorie psavců do 23 let  
																																									- Próza a poezie – kategorie psavců nad 23 let 
																																									- Próza a poezie – kategorie Oldpsavců – tj. těch kteří získali již tři a více cen bez ohledu na věk 
																																									Nejlépe ohodnocená práce bez rozdílu kategorie získává hlavní cenu – Zlatého Trapsavce.  
																																									Každý účastník může do soutěže zaslat maximálně tři povídky s rozsahem do čtyř stran A4             a maximálně tři básně – celkem 6 prací.  
																																									Každou práci je nutno zaslat v devíti nepodepsaných kopiích (8x pro porotce a 1x pro archív).  
																																									Psavci žijící mimo Českou republiku mohou poslat svá dílka mailem na adresu  puchejr@volny.cz  
																																									K soutěžním příspěvkům je nutno přiložit lístek se jménem a adresou, případně i e-mailovou adresou a ofrankovanou obálkou se zpáteční adresou účastníka (pro poslání zvadla na slavnostní oheň spojený s předávání cen). Posílání ofrankované obálky se samozřejmě netýká příspěvků        ze zahraničí - pošleme zvadlo e- mailem. 
																																									Organizátoři Trapsavce se zavazují oslovit alespoň dva autory nebo autorky účastnící     se soutěže a nejpozději do jednoho roku jim vydat sbírku.  
																																									Uzávěrka soutěže je každoročně 30. dubna! 
																																									Své povídky a básně posílejte na adresu: 
																																									Sdružení Avalon, Komořanská 87/13, 143 00  Praha 4 
																																									Ahoj kamarádi,                                                                                                                      více podrobností o činnosti a publikacích o.s. AVALON i propozice Trapsavce najdete na  www.sdruzeni-avalon.cz     kde si můžete objednat i výše uvedené publikace.                                                                     Petr Náhlík - Vokoun  |